Článek
Přestože čin provedl před zraky statisícového davu včetně přítomných špiček komunistické nomenklatury, polským orgánům se událost dařilo po léta tutlat a masovou pozornost získala až v 90. letech. Rodina Ryszarda Siwce, jejíž členové se později podíleli na založení hnutí Solidarita, nesla těžké následky.
Rodina nic netušila
„O přípravách otcova činu jsme neměli tušení,“ říká dnes syn Ryszarda Siwce Wit Siwiec, který je v těchto dnech vzhledem k 40. výročí dramatické události na návštěvě Česka.
Wit Siwiecfoto: Právo/Petr Horník
Otec pěti dětí přesto svou demonstraci plánoval dlouho a podrobně. Závěť sepsal začátkem dubna.
Už na jaře 1968 totiž těžce prožíval násilné potlačení studentských protestů v Polsku, podíl polské armády na vojenské intervenci z 21. srpna pak byl zásadním impulsem pro jeho rozhodnutí.
S určitými obtížemi se mu na poslední chvíli podařilo získat vstupenku na centrální oslavu dožínek ve Varšavě. Správně předpokládal, že kromě statisícového obecenstva budou na oficiální monstrakci přítomni také představitelé státu a zahraniční novináři. Dcera Elzbieta našla po letech v jeho pozůstalosti podrobné poznámky k provedení akce.
Před činem se Siwiec nechal vyfotografovat, na magnetofonový pásek namluvil obsáhlé poselství, v němž sovětské impérium označil za centrum zla, které usiluje o podmanění světa. Své krajany pak vyzval, aby se totalitě postavili na odpor. Cestou ve vlaku napsal osobní dopis rodině, s níž se při odjezdu v sobotu 7. září rozloučil, aniž na sobě dal cokoli znát.
„Protestuji proti nevyprovokované agresi proti bratrskému Československu!“ napsal v úvodu letáku, který našli po upálení vyšetřovatelé v ohořelé aktovce ve 24 výtiscích.
„Ať žije svobodné Polsko,“ křičel po celou dobu, kdy hořel. Na protější hlavní tribuně tou dobou sedělo státní a stranické vedení v čele s prvním tajemníkem polské komunistické strany Wladyslawem Gomulkou a předsedou vlády Józefem Cyrankiewiczem. Přestože svědky události se staly tisíce lidí, žádnou odezvu čin nevyvolal, většinou jeho smysl vůbec nepochopili. Protestujícího Siwce odvedli stranou tajní i uniformovaní policisté. Zemřel v nemocnici za čtyři dny.
Svobodná Evropa nevěřila
Když se režisérovi Macieji Drygasovi začátkem 90. let podařilo nalézt očité svědky, většina z nich vypověděla, že protest nepochopila. „Pár dnů předtím jsem se vrátil z Československa, kde jsem fotografoval naše vojáky v akci. A když jsem tady uviděl hořícího člověka, vůbec mě nenapadlo, že je možné ty dvě skutečnosti spojit,“ uvedl Leszek Ložiński, který hořícího muže dokonce vyfotografoval.
Anonymně doručené zprávě o protestu nevěnovala nejprve pozornost ani polská redakce Rádia Svobodná Evropa. Krátké zprávy se do světových médií dostaly až po lednovém sebeupálení Jana Palacha na Václavském náměstí v Praze. Wit Siwiec publikoval poselství nahrané svým otcem samizdatově v roce 1981. Tou dobou už působil druhým rokem v opozičním Přemyšlském výboru sebeobrany věřících.
Nejvíc to odnesla matka
„Největší dopad nesla naše matka, které pak připadly obě role, jak naše výchova, tak i starost o jídlo a ošacení pro celou rodinu,“ vzpomíná dnes Wit Siwiec.
Díky činu svého otce se stejně jako zbytek rodiny dostal do hledáčku tajných služeb už v dětství. „Když jsem šel do školy nebo domů, byl jsem přesvědčený, že mě někdo hlídá a sleduje, s tím jsme žili,“ říká Siwiec.
Po svém zapojení do opozičních struktur zažil opakované zadržení na 48 hodin i domovní prohlídky. Po vyhlášení výjimečného stavu v Polsku v prosinci 1981 byl několik měsíců internován, později v 80. letech čtyři z pěti dětí Ryszarda Siwce vycestovaly do Kanady a USA.
„Cestovat bylo v tehdejším Polsku nemožné, každá cesta se konala pod dohledem tajné policie. Nám se to povedlo až po vzniku hnutí Solidarita, které naše rodina spoluzakládala. Po umístění v internačním táboře jsme dostali takzvaný jednosměrný pas, který umístění v internačním táboře jsme dostali takzvaný jednosměrný pas, který umožnil vycestovat bez možnosti návratu,“ vysvětluje Wit Siwiec.
Publikaci historika Petra Blažka věnovanou 40 let staré oběti Ryszarda Siwce vydal v těchto dnech Ústav pro studium totalitních režimů. Siwcově památce bude věnován také koncert Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu, který se koná v neděli 7. září od 20 hodin v pražském Rudolfinu.