Přítrž jejich rozmarným hrátkám odehrávajících se na staveništi v městské části Skvrňany udělala až starší žena, která šla kolem venčit psa. Zvíře zachránila a zavolala pomoc.

„Mně z toho bylo úplně špatně. Králík měl každé ucho omotané provázkem, za které ho tahali po zemi. Bývali by ho snad usmýkali k smrti. Když jsem je okřikla, utekli a králíka tam nechali. Zavolala jsem policisty. Ti se spojili s ochránci zvířat, kteří si pro králíčka přijeli,“ vzpomínala na nepříjemný zážitek sedmdesátiletá důchodkyně Jiřina Hauerová. Podle svých slov je ráda, že se jí podařilo zasáhnout včas a zvíře zachránit.

„Co z takových dětí vyroste, když už teď dokáží týrat bezbranné zvířátko?,“ přemítala nahlas jmenovaná žena.

Plzeňský psycholog František Jakl ale tvrdí, že takové chování dětí je docela normální. „Po našich zvířecích předcích máme vrozenou agresivitu. Proto jsou to ty malé děti, které z toho ještě nemají rozum a mohou se tímto způsobem spontálně projevit . To, že se staráme o zvíře, není otázka citová ale racionální. Ta u těchto malých dětí prostě není. Takové chování přejde až si děti postupně osvojí určitá pravidla, která nejsou vrozená a podle kterých se chováme. Co se smí a nesmí musejí rodiče korigovat výchovou.,“ vysvětlil František Jakl.

Podle oslovené chovatelky zakrslých králíků Martiny Plecité se tato zvířata vyznačují extrémní ochotou k mazlení. „Snad ani neexistuje dítě, které by si takového tulivého králíčka nepřálo. Králíci však nejsou hračky a věnovat bez dozoru by se jim neměly děti mladší deseti let. Vysvětlit pravidla zacházení s těmito zvířaty musejí dětem především rodiče,“ prohlásila Plecitá.

Sama se s takovým případem týrání ještě nesetkala. „V rukou člověka je takový králíček úplně bezmocný. Nekouše ani jinak se nemůže bránit,“ uzavřela chovatelka. Týraný králíček je v pořádku. Ochránci zvířat ho chtějí darovat někomu, kdo se o něho lépe postará.