Po téměř dvou letech vazby v Irsku, kde jste žil po útěku z ČR, jste teď už tři měsíce ve vazbě v českých věznicích. Právě pobýváte v Praze-Ruzyni, kde probíhá náš rozhovor. Můžete už srovnat vězení v Irsku a v Česku?

To se nedá vůbec srovnat, tam jsou úplně jiné podmínky, o tisíc procent lepší. Tam není rozdíl mezi vazbou a výkonem trestu, kdežto v ČR člověk, který není odsouzený, se má hůře než odsouzený. V Irsku každý den dostáváte kapesné a máte koupání, policie vydává stravu, aby si někdo nevzal porce navíc na úkor jiného. Je to mírnější, jsou tam i zájmové kroužky.

A v ČR nemáte nic?

Mám, ve vazbě na Ruzyni už ano. Když jsem ale seděl na Pankráci, tak jsem neměl šanci. Tam vládne totalita. V Ruzyni jsem se přihlásil do keramického kroužku.

Neměl jste přísnější režim v pankrácké věznici proto, že jste bydlel na jednom patře s dalším uprchlíkem z Irska, rovněž obviněným Marošem Šulejem a oni si chtěli na vás dát pozor?

To nebyl vůbec ten důvod. Byli jsme spolu jednadvacet měsíců na cele v Irsku, kde jsme navíc spolu žili pět nebo šest let. To už jsme si spíš lezli na nervy.

K vašemu případu. Přiznáváte vinu v těch skutcích, za které jste stíhán, tedy za loupeže, krádež, únos a vraždu podnikatele Skaly a za útok na záchranáře?

Já chci být odsouzen za to, co jsem spáchal, a doufám, že za to, co jsem neudělal, odsouzen nebudu.

Můžete to upřesnit?

To si nechám až k soudu. Nebylo by dobré hovořit o tom dříve, než mě vyslechne soudce.

V kauze vraždy podnikatele Václava Skaly vám ale dokonce hrozí až 15 let, ne?

Žádnou vraždu jsem nespáchal a teď jsem k tomu konečně vypovídal, aby se to někam pohnulo. Tam prostě někdo plivl jedovatou slinu a je z toho Spolana Neratovice. Je to totální nesmysl. V den, kdy se měl pan Skala údajně ztratit, jsem se s ním sice sešel. Ale my jsme pro něj pracovali. Zajišťovali jsme, že mu lidé podepisovali směnky, a on nám za to vyplácel peníze. Takže nevím, proč bychom ho měli odstranit, když nám dával práci. A hlavně, on byl napojen na policejní prezidium, s kterým celou dobu spolupracoval. S kým, to se nesvěřoval. Já jsem na nikoho napojen nebyl.

Jste si ale vědom toho, že máte z minulosti na svědomí několik zločinů?

Nakousl jsem nějaký krajíc chleba, který si chci dojíst, a začít tam, kde jsem skončil, tedy poctivou prací, kterou jsem se živil v Irsku. Tam se mi otevřely oči, protože já do té doby vlastně nikdy nedělal, jen jsem se motal. Díky Marošovi (Šulejovi) jsem tam makal na stavbě a pak ve stavební firmě, kterou založil s bratrem. Živil jsem se tam legálním způsobem a ani neměl potřebu něco nekalého dělat. Hlídal jsem 250 baráků, měl od nich klíče, hlídal i trezory, kde byly statisíce a vůbec mě nenapadlo něco vzít.

Kdy přišel okamžik, že jste si řekl dost a že s dosavadním životem končíte?

Zlom přišel asi po incidentu se záchranáři (Půta měl společně s dalšími třemi muži v dubnu 2003 vážnou autonehodu, po níž s Václavem Chmelenským brutálně napadli ošetřujícího záchranáře, kterého vážně zranili. Půta za to v nepřítomnosti dostal dvouletý trest, pozn. redakce). To považuji úplně za totální blbost.

Toho konfliktu litujete tedy nejvíc?

Já lituji úplně všeho poté, co jsem poznal Irsko. Kdybych tam odjel už kdysi v devadesátých letech, tak jsem teď neskončil na Ruzyni. Je mi líto, že jsem se do toho vůbec namočil. Sklouzl jsem a dostal se na špatnou stranu.

Podnikl jste nějaké kroky, abyste se dodatečně napadenému záchranáři omluvil?

Samozřejmě že bych se mu omluvil.

Můžete to udělat teď.

Samozřejmě že mě to mrzí. Já si to ale vážně moc nepamatuji. Vím, že se mi při té nehodě ztratily peníze, a následně v nemocnici jsem podal trestní oznámení. Pak tam za mnou přišel nalitý vyšetřovatel, který řekl, že to nemá cenu a ať to stáhnu, že to stejně nevyhraju.

U našeho rozhovoru přítomný váš advokát Jaroslav Ortman před nedávnem médiím řekl, že chcete udělat za svou minulostí tlustou čáru.

Jo, konec. Kamarádi z té doby sice zůstávají, mám hlavně dva, ale třeba Šulej není žádný kriminálník. Ten se k tomu dostal jako slepý k houslím. Tím druhým je Indián (další člen Berydchova gangu Josef Kunstát, který již za loupeže a krádež dostal osm let, pozn. redakce).

Vraťme se na úplný začátek. Kdy jste se k té trestné činnosti dostal?

Bylo to díky mému kamarádovi na podzim roku 2000.

Tehdy jste poznal i Davida Berdycha (údajnou hlavu celého gangu)?

Přesně tak.

Proč jste se vlastně pustil do takové kariéry?

Myslím si, že jsem měl na to telecí mozek a myslel, že se dají vydělat peníze jen trestnou činností. A nebylo to tak složité.

Spočítal jste si někdy, kolik jste si zločinem vydělal?

Vůbec. Žil jsem na hraně, peníze jsem převaloval a jak se říká – lehce nabyl, lehce pozbyl.

S Berdychem jste byli kamarádi?

S Davidem jsem chodil na cvičák a rozuměli jsme si i kvůli tomu, že jsme měli rádi bojové psy. Právě na cvičáku jsme se spíše scházeli, takže to nebylo tak, že bychom si někde sedli a začali řešit trestnou činnost.

Podle Berdycha byl nazván váš gang. Je skutečně hlavní postavou celé skupiny?

David byl v pohodě, kulturista, chodil na cvičák. Měl jsem ho rád, ale stalo se. To, co dělal ve svém volném čase, o to jsem se nestaral.

Akorát vám občas zavolal, že je akce, ne?

On mi nikdy nevolal. Já se bavil s Indiánem. Ten mi řekl, jdeme, a šlo se na to.

A vždycky se zbraněmi? To jste ji vyfasoval a jelo se?

Jo, byl fasung.

A byla tam tedy nějaká jiná hlava gangu než Berdych?

Já žádnou hlavu gangu neznám. Netvrdím, že mě někdo musel přemlouvat. Já jsem prostě šel, že budou prachy, a hotovo.

V souvislosti s Berdychovým gangem se hovoří také o aktivní roli elitních policistů. Znal jste osobně někoho z nich?

Nikoho. A vůbec jsem netušil, že jsou do toho nějací policajti namočení.

Z Česka jste do Irska zmizel v roce 2003? To už jste věděl, že se tady nad vaší skupinou stahují mračna?

Já neutekl kvůli tomu, že bych se bál jít do kriminálu. Utekl jsem proto, že mám osmiletého syna, kterému tehdy bylo dva a půl roku, a mně tenkrát hrozilo, že dostanu za útok na záchranáře osm let. Říkal jsem si, že to nemůžu dopustit, protože kdyby mě v té době zavřeli, syn by mě pak po propuštění z vězení vůbec nepoznal a nepamatoval si mě. Tak jsem prostě šlápl na zmizík. Odjel jsem do Irska, kde už byl Maroš rok a makal. Sehnal mi práci, zanedlouho za mnou přijela družka s klukem a žili jsme normálně.

Jak jste synovi vysvětloval to, co jste v minulosti dělal?

Nic jsem mu nevysvětloval. On nic neví. Myslí si, že jsem se prostě popral. Dívá se na seriál Prison Break (Útěk z vězení) a říká, že jsem ten hodný Michael Scofield, který šel prostě pomoct kamarádovi Marošovi do vězení.

Když vás považuje za Michaela Scofielda, tak to abychom čekali váš útěk, ne?

Ne (směje se).

Zpět do Irska. Když jste tam byl, snažil jste se být v kontaktu s někým z Česka?

Denně jsme si telefonovali s mým advokátem Ortmanem, kterého znám roky, ale s nikým z kluků z minulosti jsem si jinak nevolal. Uzavřel jsem to. Když se ten případ v roce 2004 veřejně v ČR rozjel, tak jsme samozřejmě s Marošem byli na trní, co se děje, protože je jasné, že mám něco za sebou. Nebudu tady ze sebe dělat svatého Michaela. No a po nějaké době se tam objevil redaktor Novy, natočil o nás reportáž a už jsme se vezli. Když nás pak loni Irové zatýkali, dokonce se nám omluvili, že vědí, že tam žijeme slušně, ale že jsme ze země Evropské unie a oni musejí dodržovat její zákony.

Vám vstup Česka do EU v roce 2004 moc nenahrál, že? Do té doby jste měli klid, nikdo vás nechtěl zatýkat. Pak ale začal platit eurozatykač a spadla klec.

Nás to EU zničilo. Nechtěli jsme zpátky, ale v den, kdy nás sem vezli, už jsem se s tím smířil a věděl, že musím pykat. n Ještě k Berdychovu gangu, jak se mu říká… Podle mě je lepší Alibaba a čtyřicet loupežníků. Šulej je Jánošík a já jsem Rumcajs… Já to vůbec nechápu, jak z nás dělají organizovaný gang.

Tolik vás tehdy bylo? Čtyřicet?

Ne, to je blbost. Tady hodili všechny do jednoho pytle. Já z těch obviněných neznal třicet lidí. Někoho jsem třeba potkal, to neříkám, ale že bych dělal s tolika lidmi, to vůbec.

Všichni kolem vás, kteří jsou považováni za členy gangu, měli nějakou přezdívku. Například Tatarka, Pomáda, Malej Honzík, Indián, Leon. Jak říkali vám?

Nijak, normálně Tome. Indián mi třeba nějak říkal. Nazývali jsme se Lesbice a Lasice.

S Kunstátem zvaným Indián se znáte dlouho?

Hráli jsme si spolu už na písečku a vyrůstali odmalička vedle sebe ve Vršovicích. Pak začala ta naše neslavná kariéra. Já už byl dokonce ve výkonu trestu za loupežné přepadení. Po pěti letech jsem se vrátil, začal makat s bratrem, ale měl jsem dluhy, nemohl si vydělávat legálně a zjistil jsem, že se peníze dají vydělávat lehčeji a rychleji. Ten rozum tehdy nebyl vůbec.

A znal jste lidi, jako jsou František Mrázek, Tomáš Pitr, Radovan Krejčíř?

Neznal. Tady je problém, že nás házejí do pytle plného nějakých zločinců. Přitom šlo jen o partičku pohádkářů, kteří, aby vyvinili sebe, tak začali mlít strašné kraviny.

S vaší osobou je spojována i známá loupež století ze září roku 2002, kdy tři neznámí muži přepadli v Praze 6 auto bezpečnostní agentury a sebrali 153 miliónů.

Tomu se musím smát. Kdybych tolik peněz sebral, tak přece nekopu krumpáčem a nehážu lopatou v Irsku, ale ohřívám se někde na sluníčku.

Když všechno kolem Berdychova gangu prasklo, co jste říkali na to, že právě Berdych a dalších několik přiznali, co vaše skupina všechno dělala?

Myslím, že na Davida byl nějaký tlak. Já to neodsuzuji. David to chtěl mít za sebou.

Chcete jít při pondělním zahájení soudu v jeho stopách a také se přiznat? Pojedu si svoji lajnu… (Do rozhovoru vstupuje advokát Ortman). Ortman: My jsme domluveni.

Budete se před soudem kát?

Kaju se už delší dobu a přiznám se k tomu, co jsem udělal. Budu samozřejmě vypovídat a jsem připraven na to, že musím dostat trest. Něco jsem spáchal a musím za to pykat.

Nikdy jste nikomu fyzicky během těch akcí neublížil?

Kromě zmíněných záchranářů ne. Tehdy jsem z pudu bránil kamaráda. Ale co se týká Alibaby a čtyřiceti loupežníků, tam jsem nikomu nic nedělal a ani nevím, kdo co dělal. Sám sebe bych nazval přidržtaškou.

Prý jste se o své minulosti teď ve vězení rozepsal?

Rozepsal. Jsem kousek za začátkem. Něco jsem už napsal a ukázal tady panu doktorovi Ortmanovi, kterému se to docela líbilo. Nejvíc mě do toho cpe bratr, který skládá muziku a který ty moje jakési skici dává dohromady a knihu vlastně píše on. Nutí mě k tomu, abych tady něco dělal, tak začínám i s písňovými texty. K té muzice bych se chtěl dostat i po propuštění. Jezdit na festivaly a změnit úplně svůj životní styl. Říkám si, na co mercedes, když stačí oktávka.