Obžaloba je viní z porušení důležitých povinností, mimo jiné z nedostatečného výcviku.

Tehdy šestnáctiletá studentka vojenské školy v Moravské Třebové zemřela při svém prvním výsadku. Volným pádem dopadla z výšky 700 metrů na zem, když se jí neotevřel padák. Záložní padák nevyužila.

Cvičenka byla při seskoku devátou v pořadí. Po výskoku z letadla došlo k podvlečení výtažného lana pod její paží, zadrhnutí padáku a zamotání šňůr. Padák se nenaplnil vzduchem a nekontrolovatelně padal k zemi. Dívka zemřela na místě dopadu.

Základní výcvik probíhal v pátek 19. října 2007 v nočních hodinách a v sobotu dopoledne. K seskokům nastoupili v sobotu v podvečer.

„Není den, abych na Terezku nemyslel."

Podle soudního znalce byl rozsah základního výcviku nedostatečný, zkrácený na zhruba polovinu devítihodinové doby, a padáky měly prošlou technickou prohlídku.

Oba muži necítí přímou vinu na tragické události. Tvrdí, že to, co se jim klade za vinu, se nezakládá na pravdě. Bureš, bývalý příslušník vojenských průzkumných jednotek a člen klatovského aeroklubu, který byl v letadle v pozici výsadkového průvodce, spatřuje příčiny tragédie v souhře nešťastných náhod.

Nestandardní polohu těla po výskoku, kdy se dívka dostala do mírné rotace, mohla ovlivnit turbulence a to, že žačka zcela bezprostředně a zcela nestandardně roztáhla ruce a nohy, namísto takzvané polohy „na vojáčka“.

Tím nebyla v ideální poloze pro otevření padáku, který se začal otevírat u pravého boku. Svou roli mohl sehrát stres při krizové situaci, která vyžene tepovou frekvenci až na 200 tepů za minutu. Dívka se navíc v letadle zdržela zhruba o 4 sekundy déle, než ostatní. 

„Padala do 400 metrů nad zemí, pak měla deset sekund na otevření záložního padáku, ona se o to nepokusila,“ uvedl Bureš. V letadle se podle něj nestalo nic, co by mělo zavdat příčinu tragédii a odvolával se na videozáznam pořízený na místě jiným žákem.

„Není den, abych na Terezku nemyslel. Nedovedu si představit, co prožívají její rodiček,“ dodal.

Seskok od začátku probíhal nestandardně

Lukáš Drašar, který vedl výcvik, sledoval nehodu ze země. „Po opuštění letadla jsem od prvních náznaků viděl, že něco probíhá nestandardně,“ řekl u soudu. „Ze své pozice jsem jí nemohl pomoc. Rozhodujících bylo 10, 15 sekund. Pocit bezmoci, to je to, co mě trápí,“ dodal.

I on vidí tragédii v nešťastně poskládaných okamžicích. Funkční hlavní padák ztratil svoji funkci když zůstal zachycen pod pravou paží. „Jedinou možnost, jak se dostat z problému, otevřít záložní padák, Tereza nevyužila, což jí v její nezkušenosti nemohu mít za zlé,“ dodal s tím, že své žáky vybavuje nadstandardními informace ze simulovaných situací, které mohou nastat.

Nelíbí se mu, že soudní znalec ve své závěrečné zprávě tvrdí, že výtažné lano se nemůže dostat pod jakoukoliv část těla, což vyvracel dalšími případy z vlastní praxe. „I soudní znalec se s tím musel u tohoto typu padáku za svou éru setkat,“ tvrdil.

Možná je podle něj i fyzická záměna postrojů na padáku, v tomto případě došlo k záměně ze stejné série padáků se stejnou dobou životnosti. Prošlé padáky podle něj prošly kontrolou nadřízeného orgánu na jaře 2007 po opakované žádosti o prodloužení životnosti. Záznam o tom ale nebyl proveden s tím, že se řeší životnost padáků, a tyto typy, staré 10 let, zřejmě do konce roku skončí.

Stejně tak se Drašar ohradil proti počtu výcvikových hodin. „Výcviková hodina v mém výcvikovém středisku je 35 minut, což mám schváleno ve směrnicích,“ uvedl s tím, že jak dlouho má taková hodina trvat, se nikde neuvádí. Podle svých slov tak výcvik, který probíhal v pátek od 21 do 01,30 hodin a v sobotu od 8 do 11,30 hodin, vedl více než 12 hodin. Nezvyklé noční hodiny pro výcvik si prý skupina vyžádala sama z časových důvodů, a trval i na tom, že všechny účastníky ústně přezkoušel.

Soudní líčení pokračuje ve středu výpověďmi svědků.