Kromě znásilnění byl proto Bandy potrestán i za vydírání. „Obžalovaný se dopustil činu, který soud hodnotí jako vysoce nebezpečný, navíc na osobě mladší patnácti let,“ řekla předsedkyně soudního senátu Anna Bímová. Znalci u napadeného hocha diagnostikovali těžkou duševní újmu v podobě posttraumatické stresové poruchy.

Bandy se k činu odmítl přiznat. Tvrdil, že hoch si všechno vymyslel, protože nechtěl, aby pokračoval ve vztahu s jeho matkou. Výpovědi, které chlapec opakovaně učinil v přípravném řízení, ale znalci označili za nepochybně pravdivé a podrobnosti, které uváděl, svědčily o tom, že otřesnou zkušenost musel skutečně prožít. „V době, kdy se hoch svěřil učitelce, už dobře věděl, že se obžalovaný ze společné domácnosti odstěhoval,“ konstatovala Bímová.

Přesný motiv Bandova činu se zcela přesně objasnit nepodařilo. Znalci zjistili, že je sice heterosexuál, ale má i homosexuální sklony. V době spáchání činu navíc ztratil doklady i zaměstnání, měl dluhy. „Stres z této situace ve spojení s alkoholem mohl být příčinou tohoto exscesu,“ uvedla Bímová.

Obhájkyně Kateřina Skoumalová v závěrečném návrhu tvrdila, že v případu existují vážné pochybnosti o vině jejího klienta. „Pochybnosti se nepodařilo zcela vyvrátit. Poškozený hoch chtěl na policii sám odvolat své obvinění, ale když se dověděl, že by se mohl dostat do výchovného ústavu, rozmyslel si to,“ argumentovala a navrhla pro Bandyho zprošťující verdikt.

Bandymu hrozilo až dvanáct let vězení, ale protože znalci u něho konstatovali reálnou šanci na resocializaci, soud sáhl k trestu v dolní polovině zákonné sazby. Měl by si ho navíc odpykat v mírnějším typu věznice s dozorem.

Rozsudek není pravomocný, obě strany si ponechali zákonnou lhůtu k vyjádření.