Podle rozsudku se Štětař pokusil zabít přítele své matky Romana Hitku. „Dopustil se jednání pro společnost nebezpečného v úmyslu jiného usmrtit, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo,“ konstatoval v odůvodnění rozsudku předseda soudního senátu Petr Mráka. Verdikt není pravomocný, obžaloba i obžalovaný si ponechali lhůtu k vyjádření.

Hra na vojáky se vymkla kontrole

Před koncem loňského roku byl třiačtyřicetiletý Hitka na návštěvě u Štětařovy matky domluvit oslavu Silvestra. Večer dorazil z restaurace opilý Vojtěch Štětař. „Měl jsem vypito deset piv a dva panáky,“ přiznal před soudem. Chtěl si doma zastřílet ze vzduchovky, ale nemohl najít diabolky. Při hledání se pohádal s Hitkou. „Hrál si při tom na vojáky, plížil se v obýváku, dělal jako že míří na nepřítele,“ uvedl u soudu Hitka.

Došlo to tak daleko, že Štětař po Hitkovi nejprve házel skleněné předměty, pak ho tloukl pažbou pušky a poté Hitku sešvihal vodítkem na psa. „V útoku poté pokračoval tak, že na něho zaútočil sekerou, pro níž si zašel do stodoly. Sekerou poškozeného několikrát udeřil do hlavy i těla. Dopustil se toho s vědomím, že může poškozeného usmrtit,“ stojí ve spise. Hitka při útoku utrpěl řadu zranění, přičemž nejvážnějším byla zlomenina lebky.

Ve střízlivém stavu to byla legrace

Štětař se k činu u soudu doznal, ale vysvětlit jej nedovedl. Prý jen chtěl, aby Hitka odešel. Znal ho přitom od dětství a vždy s ním dobře vycházel. „Když jsem něco potřeboval, vždycky mi pomohl,“ řekl Štětař u soudu.

Jeho bratr vypověděl na policii, že Vojtěch si často a rád hrával na vojáky. „Když byl střízlivý, byla to spíš legrace, ale když se napil, byl panovačný, rozkazoval a poroučel. Často si pouštěl válečné filmy,“ řekl.