Příčina je v rozporu mezi dvěma formulacemi trestního zákona: vyjádřením toho, co je krádež a co „pouhé“ neoprávněné užívání cizí věci. Sazba za oba trestné činy – byť navenek jde vlastně o totéž, protože v každém případě někdo použije cizí auto – se liší až o devět let.

Co to znamená v praxi? Pachatel, i když je přistižen v kradeném autě, se totiž velmi často brání tím, že se chtěl jen povozit a pak auto vrátit zpět na místo, odkud si ho „půjčil“.

A policisté mají problém načapanému zloději v evidentně cizím autě prokázat úmysl. Tedy že chtěl auto skutečně ukrást nebo že věděl, že jede v ukradeném voze. Obtížné je to obzvlášť v době, kdy nemusí lupiči ani poničit zámek, aby se do cizího vozu dostali, neboť jejich um ukrást auto je stále „kvalitnější“.

Málem by mohli sklidit i pochvalu

Zloději se policistům někdy i smějí do obličeje a vytáčejí se, že je o převoz auta někdo požádal nebo že si auto vypůjčili od někoho, koho znají jen křestním jménem. Jejich vytáčky jsou často úspěšné, neboť je velmi těžké prokázat takovým lidem úmysl auto ukrást.

„Je hrozné, když chytíte člověka v prokazatelně ukradeném autě a on policistovi s nevinnou tváří tvrdí do očí, že auto našel nezamčené nedaleko a právě nám ho veze na stanici, aby ho snad někdo neukradl,“ kritizuje situaci náměstek ředitele Kriminální služby a vyšetřování Ladislav Kadeřábek.

Takový člověk by se nakonec mohl dočkat snad i pochvaly za splnění občanské povinnosti.

Některé státy v EU se takové praxi brání tím, že sazby v trestním zákoně pro oba trestné činy sjednotily.

Také české ministerstvo vnitra chtělo do nového trestního zákona prosadit změnu tak, aby by byla stejná sankce za krádež i za neoprávněné užívání cizí věci. Ministerstvo spravedlnosti ho ale vypoklonkovalo a při vypořádání připomínek tento námět odmítlo.

Pomohl by stejný trest?

Podle předsedy trestního senátu teplického soudu Miroslava Čapka je u těchto paragrafů rozdíl ve společenské nebezpečnosti bez ohledu na to, zda se toto kritérium v budoucnu má nazývat společenskou škodlivostí.

„Záleží jen na tom, zda na konci ukradené auto odstaví někde v polích či ve vedlejší ulici, což není považováno za krádež, nebo zda ho prodá a peníze použije pro sebe. Pak už se dá jeho čin kvalifikovat jako krádež,“ tvrdí Čapek. Podle něj by proto sjednocení sazeb mohlo pomoci.

Jiného názoru je kriminalista Kadeřábek. Sazby by neměnil. Je přesvědčen, že by stačilo v novém trestním zákoně naprosto jednoznačně vymezit kvalifikaci obou trestných činů tak, aby se pachatel nemohl nejapnou výmluvou vytočit.

Nový trestní zákon, který již Sněmovna projednává, kriminalisty v tomto směru zklame. Pokud bude schválen návrh ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS), pak se jen sníží horní hranice za krádež na deset let a u neoprávněného užívání cizí věci, byla-li způsobena škoda značného rozsahu, se zvýší hranice trestu na pět let. Škodou velkého rozsahu se přitom rozumí škoda nad pět miliónů korun, což u automobilů nebývá běžné.