„Můžu si za to sám,“ řekl Pastrňák při odchodu ze soudní síně na dotaz, proč se proti rozsudku neodvolal. „Odvolání by mi nebylo k ničemu platné, navíc s tím, že půjdu do vězení, jsem počítal,“ dodal.

Podle soudce Igora Krajdla se přitom o jiném než nepodmíněném trestu vězení nedalo počítat. „Byť je způsobená škoda opravdu velmi malá, z pohledu trestního zákona je pan Pastrňák recidivistou. Jiný než nepodmíněný trest soud uložit nemohl vzhledem k jeho trestní minulosti,“ řekl soudce s tím, že šest měsíců je dolní hranice trestní sazby pro tento trestný čin.

Chtěl si zavzpomínat na svá sprejerská léta

Tomáš Pastrňák byl už v minulosti za sprejerství odsouzen, a to hned dvakrát. Poprvé vyvázl s podmínkou, v roce 2006 pak dostal 400 hodin obecně prospěšných prací za to, že postříkal fasády dvou desítek domů různými nápisy. Z trestu zatím vykonal pouze patnáct a půl hodin a podle soudce nejevil zájem na tom, aby si ho odpracoval.

Při předchozím odsouzení se Pastrňák zapřísáhl, že se sprejerstvím skončí. Bohužel ale touha po adrenalinovém dobrodružství byla silnější. „Chtěl jsem si zavzpomínat na svoje léta, kdy jsem byl sprejerem,“ řekl policistům do protokolu při posledním výslechu.

Podle svých vlastních slov vytvořil v Ostravě asi stovku různých nápisů, podepisoval se jmény MOTE a ZEKO. Jeden z největších nápisů o délce asi deseti metrů vyrobil na zdi mezi tramvajovými zastávkami Mariánské náměstí a Železárenská.

V Ostravě, která patří z hlediska sprejerství k nejpostiženějším městům České republiky, bylo za trestný čin poškozování cizí věci formou sprejerství odsouzeno 119 lidí, a to většinou k podmíněným trestům nebo k obecně prospěšným pracím. Pastrňák sice není jediným sprejerem, který musí nakonec nastoupit do vězení, nicméně vzhledem k velmi malé výši způsobené škody je jeho případ pravděpodobně republikovou raritou.