Sousedé Františka Surého z jednoho z paneláků v Mikulově, se na podzim roku 2006 podivovali, když už dlouho neviděli jeho ženu Libuši a Surý, známý sukničkář, si navíc do bytu nastěhoval svou novou známost. Je na léčení, tvrdil sousedům a příbuzným Surý, který od soudu odešel nakonec s desetiletým vězením za vraždu.

Ve skutečnosti ležela jeho o čtyři roky starší žena Libuše od srpna toho roku zavázaná v několika igelitových pytlích v jejich garáži. Jednoho srpnového dne chtěl Surý ukázat manželce, jak v garáži uklidil koberce, které předtím vynosil z rekonstruovaného bytu. „Když jsem se shýbal nad kobercem, žena mě zezadu uhodila přes záda rýčem.

U soudu brečel
Dlouhá léta mě napadala, fyzicky i verbálně, vždy jsem se ovládl. Ale v tu chvíli jsem se otočil, vytrhl jsem jí ten rýč a udeřil jsem,“ vypověděl se slzami v očích před soudem vitální důchodce, bývalý pohraničník. Svou ženu hranou rýče dvakrát uhodil do obličeje, zlomil jí čelisti a obličejové kosti.

Když klesla na kolena, popadl Surý kus provazu, kterým převazoval koberce, obmotal jej ženě kolem krku a škrtil. Její tělo pak i s provazem kolem krku zabalil do igelitových pytlů a odešel domů. Za několik málo týdnů už v bytě vítal svou novou přítelkyni, kterou si na konci loňského roku dokonce vzal.

Přiznal se na detektoru lži
Té řekl, že jeho žena odjela za synem do Liberce. Surý dlouho při vyšetřování na policii zapíral, přiznání učinil teprve na detektoru lži, kdy zaváhal u slova „garáž“. Surý před soudem předvedl, že je vskutku dobrým hercem. Přes hodinu přednášel svou obhajobu, ve které emotivně líčil celý svůj život i seznámení s ženou Libuší. Jejich manželství prý brzy začaly komplikovat prudké hádky a Surý stále častěji vyhledával společnost cizích žen.

„Potřeboval jsem citový život, kolikrát jsem si chtěl s nimi jen popovídat, sex byl až druhotný,“ vyprávěl Surý. „Libušku mám stále rád. Zabil jsme jí, ale při zdravém rozumu bych to nikdy neudělal,“ zakončil zlomeně svou obhajobu. Při výsleších svědků ale už rozčileně kroutil hlavou a bubnoval prsty na desku stolu. Proti němu vystoupil i vlastní syn, který navíc požadoval 200 000 korun odškodnění.

„Školu jsi udělal jen proto, že jsem tam měl své známé, to je nehoráznost toto!“ rozčiloval se otec na syna. Soud nakonec ani nemohl dospět k jinému názoru, než že Surý je vinen. Proti verdiktu se ale Surý na místě odvolal. Jeho představení tak bude mít reprízu u Vrchního soudu v Olomouci.