Žije se svou babičkou odmalička. Nejprve v Nejdku a pak od roku 1994 v rodinném domku v malé obci Otročín na Karlovarsku. Soňa se narodila Staškovým jako druhé dítě.

Matce ji odebral soud rok po jejím narození kvůli týrání.

Nesnášela dětský pláč

„Snacha mi jen řekla, že nesnáší dětský pláč,“ říká babička Soňa Gubišová s mobilem v ruce před svým domem v Otročíně. „Neustále mi teď někdo volá,“ dodává na vysvětlenou. „A co se vlastně stalo s malým Honzíkem?“ – a hned si sama odpovídá na otázku: „To ví jen ona a Bůh.“

O tom, kdy bude pohřeb Honzíka, neví. „Nebyli jsme pozvání. Rokos ale se mnou o tom mluvil. Chtějí malý rodinný pohřeb, mimo pozornost, hlavně médií. A navíc, já bych asi stejně těžko do Tábora jela. Je to daleko a drahé. Žiji z malé penze, šest a půl tisíce korun, manžel nemá o moc víc. Pochybuji, že by chtěla jet vnučka. To víte, lehké to pro ni není. Zhubla za poslední dny určitě o tři kila,“ vysvětluje Soňa Gubišová

Soňa Gubišová se o svou vnučku, i podle sousedů, dobře stará. „Je ve škole v Toužimi a chce být pečovatelkou. Baví ji počítače, i když matematika jí příliš nejde. Je to hodné děvče. Pomáhá nám i na domě. Má svůj pokojíček. Chodí ministrovat na mše do našeho kostela,“ svěřila se Gubišová.