Celkově bylo letos vyřízeno 4172 případů, z toho ale byly například pro zjevnou neopodstatněnost dvě třetiny odmítnuty. Řešení situace se přitom hledá velmi obtížně.

Současný přírůstek případů je na hranici únosnosti. Na jednoho soudce připadá 212 nových podání ročně, řekl Právu mluvčí Ústavního soud ČR (ÚS) Michal Spáčil.

Ze zmíněných více než čtyř tisícovek případů soud podle něj vyhověl ve 180 věcech, zamítl 32 podání a odmítl 2976. „A to pro zjevnou neopodstatněnost, nepřípustnost návrhu nebo podání neoprávněným subjektem. Zbylé případy byly zastaveny či odloženy,“ doplnil Spáčil.

Řešení mají svá úskalí

„Myslím si, že by měla začít vážná rozprava o řešení situace Ústavního soudu. Nic se však neděje, ale dít by se mělo,“ uvedl pro Právo místopředseda ústavně-právního výboru Sněmovny Zdeněk Jičínský (ČSSD).

Připomněl, že v Česku byla zvolena konstrukce, která umožňuje podání k ÚS i v individuálních kauzách, po vyčerpání všech předchozích právních prostředků.

„V zahraničí jsou typy ústavních soudů, které se zabývají opravdu jen otázkou ústavnosti, zákonů, právních předpisů a individuální věci jim nepřísluší. To je případ Rakouska,“ podotkl Jičínský.

Místopředsedkyně stejného výboru Eva Dundáčková (ODS) vidí inspiraci u zahraničních ústavních soudů jako možné východisko pro ten český.

„Systematicky se o řešení situace Ústavního soudu nyní neuvažuje,“ řekl Právu děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Aleš Gerloch.

ÚS jako mezistupeň před Štrasburkem

Podle něj se zvyšuje počet podání u ÚS například kvůli tomu, že se hodně rozšířila praxe hnát spory až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku „Než tak učiníte, musíte na národní úrovni vyčerpat všechny možnosti včetně ÚS. Lidé jej pak berou jako mezistadium,“ upozornil Gerloch. Varuje před tím, aby se ÚS stal běžnou součástí soudního systému. „Neměl by to být soud, který představuje čtvrtou instanci,“ uvedl.

Opatření, která by pomohla českému ÚS od přetížení, pak mají svá úskalí. „Bylo by možné uvažovat o nějaké selekci tak, aby se rozhodovalo meritorně jen o několika ústavních stížnostech. V takovém případě by ale hrozilo výrazné omezení plnění funkce ochránce základních práv a svobod,“ uvedl Gerloch.

Dalším řešením je, že by agendu podzákonných předpisů a kompetenčních sporů převzal Nejvyšší správní soud. „Zde je ovšem problém například u sporu mezi prezidentem a Nejvyšším soudem, jsou názory, že přísluší spíše k Ústavnímu soudu,“ podotkl Gerloch.

Ke snížení zátěže by mohl přispět také vznik specializovaných senátů ÚS, které by se zabývaly konkrétními typy podání, nebo posílení aparátu. „Lze uvažovat také o mírném navýšení počtu ústavních soudců,“ řekl Gerloch.

„Dalším námětem je zpoplatnit řízení u ÚS symbolickou částkou,“ uvedl Gerloch. „Již nyní jsou ale náklady za právní zastoupení u tohoto soudu. Zpoplatnění by proto mohlo být chápáno jako brzda,“ upozornil.