Senát uznal Kodata vinným z trestných činů ublížení na zdraví s následkem smrti a z nedovoleného ozbrojování. Jeho revolvery a flobertky i s náboji, které měl na své chalupě v Bedřichovicích, mu policie zabavila. Kodat se proti rozsudku na místě odvolal, státní zástupkyně si ponechala lhůtu na rozmyšlenou.

Úvahy Kodata jsou podle soudu absurdní

Kodat soudu od zahájení líčení tvrdil, že si jeho družka říkala o fyzické tresty sama, vnucovala mu lískovou rákosku a pak natáčela celé tělo tak, aby byly údery rovnoměrně rozmístěny, jak si určovala. Podle znalců ale měla žena poseto 90 procent těla zraněními.

"Pokud by útok přežila, lékaři by ji museli podle znalců velmi dlouho léčit v umělém spánku na oddělení ARO, trápily by ji neustálé bolesti a musela by prodělat protišokovou terapii. I když šlo o úmyslný útok, zavraždit ji nechtěl," dodala předsedkyně senátu.

I když Kodat útoky rákoskou či smetáčkem od počátku šetření zlehčoval a tvrdil, že ženu jednou zbili i sociálně nepřizpůsobiví lidé či jeden z řady jejích ctitelů, pitva a další důkazy jeho tvrzení vyvrátily. Soud označil tyto Kodatovy úvahy za absurdní.

Fyzická bolest měla vyhnat psychické trápení

"Žili jsme spolu necelý rok, ale znali jsme se asi třicet let ještě ze štábu Lidových milicí, kde byla mojí nadřízenou. Oba jsme se také pravidelně účastnili akcí KSČM. Stanovili jsme si sedm bodů, jak se k sobě budeme chovat a ironicky jsme je nazvali Charta 77. Do deníku, nazvaného Poučení z krizového vývoje, jsme si pak psali, jak náš vztah probíhal," řekl Kodat.

Když chtěl Kodat v osudný den ženu vyhnat ze své chalupy, opět prý chtěla potrestat. "Říkala mi, že její duševní bolest způsobenou vztahem se dvěma muži jí prý může odstranit jen bolest tělesná. Rány smetáčkem či pěstí ale byly jen symbolické. Když jsem se druhý den v poledne vrátil z Prahy, již nedýchala," tvrdil Kodat.