Na přísně utajované zápasy se dostane jen pár vyvolených. Dokonale prověření diváci ze seznamu zaplatí nejméně 20 000 korun. Ale mnohonásobně vyšší sumy sázejí na vítěze.

Životu nebezpečná "hra" si podle tvrzení organizátorů dosud v Česku lidskou oběť nevyžádala. Zlomené ruce, vyražené zuby, zraněné hlavy jsou pro gladiátory prý maličkostí. Nejdůležitější přece je, aby se někdo bavil a někdo jiný vydělal těžké peníze.

Česká policie má jen "jisté signály", sportovní svazy také "cosi zaslechly". Staré známé - kde není žalobce, není ani soudce - platí i pro rvačky v zamřížovaném ringu v bývalých kasárnách či v halách zkrachovalých továren. Krvavá jatka k nám ještě nedorazila, ale Slováci se už zúčastňují.

Supertajné místo leželo na severu Čech

Dnes je na prodej vše, i člověk. Před lety mi zástupce policejního náčelníka pro boj s organizovaným zločinem Petrohradské oblasti vyprávěl o lidských zápasech, kterými se baví "noví Rusové". Uvěřil jsem, až když mi ukázal vyšetřovací spisy bojů na život a na smrt.

"Zábava" dorazila i do Česka, i když zatím nikoliv v nejkrutější podobě. Když jsem nedávno navštívil zakázané psí zápasy, zdálo se mi utajování místa přehnané. Možnost být svědkem krvavé rvačky ke všemu odhodlaných mužů mě stála víc. Celou noc a celý další den jsem byl pod kontrolou dvou chlapů jako hora, abych se s nikým nemohl spojit. Ve hře jsou nejen velké peníze, ale i riziko, že by pořadatelé strávili jistý čas v místnosti se zamřížovaným výhledem. Kdybych nebyl zahraniční novinář, tak prý nemám šanci.

Supertajné místo je kdesi na českém severu, uprostřed hustých jehličnatých lesů. V letním podvečeru vidím dřevěné baráky i sotva čitelné nápisy oslavující socialismus, Čs. lidovou armádu a v azbuce i věčnou družbu armád Varšavské smlouvy. Po okolních cestách jsou podle energického čtyřicátníka Pavla hlídky.

Policista v ringu

Víc mě zajímá, kdo je ochoten vstoupit do ringu a riskovat, když ne krk, tak přinejmenším zdraví. Málokdy domorodci, většinou Ukrajinci, Moldavané, chlápci z celého bývalého Sovětského svazu. Peníze, i za cenu krve a bolesti, potřebují. A Slováci? Jsou spíše výjimkou. Jen pár nezaměstnaných se chopilo příležitosti. Podle Pavla to byla špatná investice, protože se rychle vzdali.

Chlapi v ringu mají do 30 let, výšku alespoň 185 cm a váhu do 90 kg. Musí to být zdraví a silní chlapi, nejlépe svobodní, bez závazků a prostředků. Jazykové znalosti a praxe s počítači se nevyžaduje, na vzdělání nezáleží.

"Ověříme si, že nejde o volavky, protože i to se prý párkrát stalo. Policie se nám snaží přijít na stopu i za cenu, že se sami policajti postaví do ringu," směje se Pavel. Je majitelem boxerského klubu, ale sám by do krvavého ringu nikdy neposlal svého svěřence, naopak, z ringu má v "mančaftu" dva borce.

Kvalitnější prověrky než u NBÚ

"Nabídka je lukrativní a málokdo jí odolá," tvrdí. Za vyhraný zápas je až 50 000 korun na ruku, za prohraný nejvýše 5000. Tolerují se tři porážky, pak zápasník nemá šanci. Zranění si každý léčí sám. Cenu novodobého gladiátora zvyšuje vyhraný duel, elitu tvoří čtyři muži s 15 výhrami na kontě, ti vydělají 100 000 v hotovosti.

Do zápasu špiček se Pavlovi moc nechce: jsou skvělým zbožím a prohry by cenu stlačily. Kolik vydělají pořadatelé se nedozvím, ale sázky činí nejméně 50 000 a v publiku je v průměru dvacet-třicet lidí za vstupné, které neklesá pod dvacet tisíc. Pro podnikatele, manažery a jiné pracháče jsou to drobné. Na seznamu jsou prý dvě stovky lidí, a to jsou prověrky podle Pavla kvalitnější než u Národního bezpečnostního úřadu.

Ženy do hlediště nesmí

Krvavému křtu předchází měsíční příprava - trénink v zápasení, vykrmování, lékařské prohlídky. Vše v izolaci, aby se zabránilo prozrazení. Sami zápasníci se dozví, co je čeká, až pár dní před koncem přípravy. "Couvnout nemůžou, doplatili by na to," upřesňuje Pavel. Odpad je prý velký, naposledy z dvanáctičlenného oddílu "skautů" zbyli tři nejschopnější.

Zkušenější zápasníci absolvují jen týdenní soustředění. Životnost je krátká, po 20-30 zápasech v ringu je gladiátor nepoužitelný. A to musí mít přízeň bohů a obrovské štěstí, aby předčasný odchod nezpůsobilo zranění.

Na vyprávění o ruské verzi bojů až do konce, kde se točí statisíce dolarů, reaguje Pavel s rozhořčením: "Na něco takového bych nepřistoupil. Jde nám o zábavu, o sport, a ne, aby někdo přišel o život," tvrdí. Nikdy by nepustil do ringu ženy. Jejich zápas viděl ve Francii a byl šokovaný, jak si to něžné pohlaví rozdávalo.

Ve "firmě" se dohodli, že ženy nesmí být ani v hledišti. Ani na děti v ringu nedošlo.

Bookmaker a lékař v jedné osobě

Je večer, před baráky stojí dvacítka luxusních terénních aut, typických pro postkomunistickou elitu. Podle značek je jich nejvíce z Prahy, ale pár i z Německa.

Silné reflektory svítí na dva urostlé chlapy s četnými stehy po těle i na primitivních tvářích. Nesmí se natřít žádným olejem, kontakt musí být co nejbližší. Zápasníci nemají helmy, chrániče zubů, ani rukavice. Prostor, asi deset krát deset metrů, ohraničují mříže. Moderátor vybízí soustředit se na zápas Marka a Johanna - asi to zní lépe, než Nikity a Serjoži. Je konec sázek. "Nejvyšší byla 300 000," prozrazuje bookmaker a lékař v jedné osobě.

Boj bez pravidel vypukl. Platí jen jedno - protivníka třeba dorazit tak, aby nevstal. Jakkoli - kopanci, nejlépe mezi nohy, údery pěstí, kam se dá, libovolnými hmaty... Marek křičí, že Johannovi vyrazí mozek z hlavy. Po pár minutách stříká krev na všechny strany.

Myslel jsem, že zápas pitbullů byl to nejstrašnější, co jsem kdy viděl. Spletl jsem se. Surový řev, urážky na povzbuzení zápasníků, křik zfanatizovaných a adrenalinem nabitých diváků okolo mříží, vyrvané chumáče vlasů, letící kus odtržené kůže, krvavý koláč s pár zuby u mých nohou. A do toho řve muzika. Krvavá jatka ukončí skoro po hodině Markův pád na cementovou podlahu, na níž zůstává nehybně ležet, a přiznání "trenéra", že prohrál.

Podle právníků by se dal na zápasy našít jen paragraf o nedovoleném provozování sázkových her.