Článek
„Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hlavní postava románu Rekonstrukce. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra i sama sebe. Když Eliška dospěje, rozhodne se najít odpověď na stále neodbytnější otázku. Proč to matka udělala?
Viktorie Hanišová, spisovatelka a překladatelka Autor: Vojtěch Vlk
Nosným tématem vaší třetí knihy je opět vztah matky a dcery. Čím je to téma pro vás podstatné?
Zdá se mi, že zatímco konstelace otec–syn je literárně hodně vžitá, pořád tu chybí dostatek silných postav matek a dcer. Nejvíc mě zajímá patologická podoba tohoto vztahu. Mateřský pud je prý ten nejsilnější ze všech a skutečnost, že ho někdo dokáže popřít, mi přijde na jednu stranu děsivě zvrácená, ale na druhou stranu literárně hodně přitažlivá.
V románu Rekonstrukce hraje významnou roli motiv matek-vražedkyň, popisujete i řadu skutečných událostí. Inspiroval vás nějaký takový případ?
Před několika lety mě zaujal případ, který se odehrál v jedné obci poblíž Prahy, kde matka zavraždila jedno ze svých dětí a následně se neúspěšně pokusila o sebevraždu. Přišlo mi, že největší obětí v tomto případu je druhý syn, který to přežil, takové trauma ho musí poznamenat na celý život. Pokud vím, ta žena měla schizofrenii, takže její čin zřejmě žádné logické vysvětlení neměl. Nijak víc jsem se však o tento případ nezajímala, nechci nikomu zasahovat do života, nechala jsem se tím jen velmi volně inspirovat. Ostatní případy, které v knize zmiňuji, se ale skutečně odehrály. Přijde mi to naprosto zvrácené: místo aby matky svoje děti chránily, tak je zavraždily, mnohdy velmi brutálně. Některé měly nějakou psychickou poruchu, jiné svoje děti zavraždí ze zcela podlých důvodů, některé proto, že jim děti překážejí v novém vztahu, a další proto, že chtějí naštvat svého bývalého manžela.
Nejnovější román Viktorie Hanišové Rekonstrukce
V jednom rozhovoru jste říkala, že váš první román Anežka vznikl jako taková terapie na mateřské dovolené. Ovlivnilo vás nějak mateřství coby spisovatelku?
Mateřství mě ovlivnilo naprosto zásadně. Díky mým třem dětem se to v mém životě semlelo tak, že se mi otevřela cestička ke splnění snu z dětství. A hlavně se pro mě mateřství stalo významným inspiračním zdrojem. Teprve s třetí knihou, která je taktéž o patologických mateřských figurách, jsem si ale uvědomila, že mě zasáhlo asi až moc.
V Houbařce a teď i v Rekonstrukci se poměrně hodně tematizuje duševní a psychické zdraví. Na veřejnosti se o traumatech, depresích a psychických potížích mluví opatrně a zatím minimálně. Čím to podle vás je?
Vidíte, a to mi vůbec nepřipadá. Naopak mám pocit, že mediální prostor je zaplavený příběhy lidí, kteří sdílejí svoje příběhy o rozličných psychických obtížích a traumatech. Je dobře, že se dříve tabuizovaná témata dostávají na veřejnost a že se člověk nemusí už tolik stydět za to, že má deprese nebo že byl zneužívaný. V tomto ohledu jsem svými knihami zřejmě naskočila na současný trend. Selfviktimizace má ale samozřejmě i stinné stránky. O tom, jak fatální důsledky může mít neschopnost vyrovnat se s traumatem z dětství, píšu právě v Rekonstrukci.
Nejnovější knihu Viktorie Hanišové si s 15% slevou můžete zakoupit zde.