Robot jako hračka? Co může robot naučit dítě?

Historie robota sahá mnohem dál. Už v řecké mytologii se objevují první náznaky přání, jak si zjednodušit práci. Nejlépe pomocí mechanického sluhy, který nemá lidské tužby, ale neúnavně pracuje. Jestli mytická hliněná dívka Pandora někdy svému stvořiteli Hefaistovi sloužila, se nedozvíme. Určitě ale víme, že současný svět je roboty provázen na každém kroku. Od kávovaru, přes pračku, myčku, sekačku až po průmyslové roboty. Důležité místo roboti nově zastupují i ve světě dětských her.

Tak jako dospělí tráví svůj čas prací, děti tráví dny hrou. Ve hře se děti učí rozhodovat, řešit úkoly, komunikovat s ostatními, poznávat sebe i okolí. Hra má nezastupitelné místo v rozvoji dítěte a je chybou, pokud mají děti nadbytek hraček. Děti pak mají menší prostor pro uplatnění vlastní fantazie, hraček si neváží a dostávají se do stavu „rozhodovací paralýzy“. Mají toho tolik, že neví, s čím si hrát, až si nakonec nehrají s ničím.

Dobře zvolenou hračku dítě spontánně začne zkoumat a dostává se do stavu „flow“ (ponoření se do hry). Hračka by měla být z kvalitních materiálů a neměl by se opomíjet vzhled a estetičnost hračky. Osvědčenou hračkou generace tatínků byly mechanické stavebnice. Dětské roky s touto hračkou dodnes Češi zúročují. A ne nadarmo se o Češích po celém světě ví, že jsou zručný, kreativní a kutilský národ. Na tradici mechanických stavebnic navazují robotické stavebnice.

Robotické stavebnice vypadá jako známá mechanickou stavebnice, ale navíc se po sestrojení může programovat (například přes smartphone). Robotické stavebnice nápaditě kombinují rozvoj jemné motoriky (pohyb prstů, šroubování) a výuku principu programovacích jazyků. Jedná se o nový druh „inteligence“, se kterou se děti běžně nesetkají, ale která přitom výrazně posunuje jejich myšlení v moderním světě. Roboti se řadí do kategorie tzv. „chytrých hraček“, tedy těch rozvíjejících dětské uvažování.

Roboti jsou vhodní pro děti od 6ti let rostou s dětmi do jakéhokoliv věku. První sada obsahuje základní stavební prvky a pohyby. Stavebnici může dítě složit a znovu rozebrat. Z jedné stavebnice je možné složit mnoho druhů robotů (podle návodu nebo fantazie). Až dítě ovládá princip základní sady, je možné mu přikoupit další rozvíjející sadu. Ta se dá kombinovat s tou původní, ale umožní o krok složitější montáž i programování. Pomocí nových sad dítě tvoří stále dokonalejší roboty. V nejpokročilejší fázi si děti mohou sestavit humanoidního robota. Naučit ho pozdravit, tančit, ale třeba i rozeznávat barvy nebo se vyhýbat objektům.

Článek vznikl ve spolupráci s předním dodavatelem vybavení do škol, společností Consulta.