Vyplývá to z výzkumu, který si nechala vypracovat Českomoravská stavební spořitelna jako reprezentativní studii chování české populace v rámci projektu www.zvedejkotvy.cz.

V podrobné analýze zjistila, že od rodičů v průměru odcházíme až těsně před třicítkou, téměř 20 % mladých lidí dokonce až kolem pětatřiceti let.

Nejhůře jsou na tom obyvatelé velkých měst, naopak nejrychleji se dokážou osamostatnit obyvatelé z malých obcí na severní Moravě. Výrazně vyšší věkový průměr obyvatelů „mamahotelu“ je u mužů, naopak ženy se dokáží na vlastní nohy postavit zhruba o dva roky dříve.

Svoboda neláká

Fenomén bydlení u rodičů se postupně prohlubuje a většina respondentů udává, že důvodem k oddalování odchodu jsou především vysoké ceny nemovitostí a náklady spojené s vlastním bydlením.

Na tom mají samozřejmě podíl také jejich rodiče, kteří nemohou očekávat, že potomek na prahu dospělosti bude disponovat stovkami tisíc na zajištění vlastní existence. Včas by tedy měli myslet na budoucnost svých dětí a s dostatečným předstihem jim například zakládat stavební spoření, aby byl odchod technicky proveditelný.

Jedná se ale i o psychologický problém – pokud se věkem dospělý člověk nepodílí na chodu domácnosti a využívá ji pouze jako bezplatný hotel, je jeho motivace k samostatnosti pochopitelně výrazně nižší.

Češi a bydlení? Od maminky až ve třiceti

Češi a bydlení? Od maminky až ve třiceti

Bydlení pro každého?

Osamostatnění dětí je přitom důležité i pro zdravý rozvoj mezigeneračních vztahů. Jak upozorňuje dětský psycholog Martin Petrásek, mohou mít dospělé děti fixované na své rodiče poměrně výrazné problémy v partnerských vztazích.

„Jednoznačně se jedná o patologický jev, zejména u mladých mužů. Nejsou schopni navazovat dlouhodobé vztahy, protože podvědomě nehledají životní partnerku, ale služku, což pochopitelně nekončí šťastně. Navíc nemají potřebu dosahovat ve vztahu potřebný kompromis, pokud není po jejich, vrací se do bezpečí rodného hnízda. Maminky se je sice snaží chránit, ale neuvědomují si, že pro ně dělají to nejhorší.“

Řešení je podle něj přitom jednoduché – stejně jako se malé dítě učí hospodařit s penězi díky kapesnému, mělo by v pozdějším věku pochopit, jak náročné je postavit se na vlastní nohy a že tento krok musí přijít.

Nejlepší vzor? Úspěch

Velmi vhodným výchovným prostředkem je pro mladé motivace pozitivním příkladem. Úspěšní hudebníci nebo businessmani mají jedno společné – velmi brzy se postavili na vlastní nohy a začali na sobě pracovat.

Ve dvaceti letech už za sebou často měli první projekty a život drželi pevně ve svých rukou. Těžko si asi lze představit, že by manažeři úspěšných firem bydleli v pokojíčku u maminky.

Rodiče by si měli na druhou stranu uvědomit, že pro jejich děti na prahu dospělosti se jedná o velmi složité období. Svým potomkům by proto měli v maximální možné míře pomoci, a to především finančně.

Ostatně úplná finanční nezávislost je z hlediska rozvoje až posledním krokem, je tedy vhodné samostatný start zadotovat. Většina zodpovědných rodičů už malým dětem automaticky zakládá stavební spoření, alespoň ze začátku je také dobré pomoci s běžným provozem domácnosti. Na druhou stranu je nutné respektovat svobodu a uvědomit si, že direktivní přístup k dospělému člověku nepatří. Každopádně se jedná o investici, která se mnohonásobně vyplatí.

 

Máte ve svém okolí někoho, kdo žije v „mamahotelu“?

ANO – 93 %

NE – 7 %

Jaké jsou bariéry pro samostatné bydlení?

Finance – 92 %

Obava ze ztráty pohodlí – 71 %

Strach z oslabení rodinných vazeb – 27 %