Článek
Nakazit se "céčkem" není tak snadné jako nakazit se virem HIV. Hepatitida C se přenáší výhradně krví, nikoliv pohlavním stykem. Narozdíl od AIDS se dá hepatitida C vyléčit. Musí být ale včas odhalena. A v tom je jádro pudla:
V současné době je v populaci více lidí infikovaných "céčkem" než virem HIV. Zatímco virus hepatitidy C napadl už 170 až 200 milionů lidí, nositelů viru HIV je takřka desetkát méně - "pouze" 20-30 milionů. Skutečnost, že se tato nemoc dá vyléčit, bohužel neznamená, že má lidstvo vyhráno.
Nebezpečnost "céčka" tkví nejvíce v tom, že s virem může jeho nositel žít i několik desítek let, aniž by tušil, že je nemocen. Kolik lidí za tu dobu přijde do kontaktu s jeho krví, například při pohlavním styku, nebo při ošetření sebemenšího škrábanečku, raději nedomýšlet... Nebo naopak ano?
Novomanželé Petr a Katka o tom poslední dobou přemýšlejí takřka nepřetržitě. Katka je vyléčená narkomanka, pět let si píchala pervitin. Teprve čtvrtý pokus o léčbu vyšel. V třiceti poprvé začala chodit do práce, našla si nové kamarády. Po několika letech mezi ně přišel i Petr. Zakrátko měla následovat svatba. "Moje biologické hodiny už tikaly docela hlasitě. Po anabázi s drogami jsem se sice stále necítila dobře, ale po dítěti jsem toužila čím dál víc," říkala Kateřina.
Chtěla si být ale jista, že ačkoli se drog zbavila, bude moci porodit zdravé dítě. "Navíc mne pořád trápila veliká únava a kamarádi si ze mne stále dělali legraci. Říkali: Jseš ňákej nažloutlej, v narážce na film Marečku, podejte mi pero," vzpomíná. Svého lékaře proto požádala o vyšetření. "Výsledky z odběru krve dlouho nechodily, už jsem začínala být nervózní. Ale výsledek mne složil. Zjistili, že mám "céčko". Patrně z jehly od nakaženého ´kamaráda´," svěřila se Katka.
Petr se s ní rozešel. "Chtěl jsem s ní mít děti. Jak mám vědět, zda je nenakazí, když se to přenáší krví?" ptal se. Po týdnu se vrátil. "Zjistil jsem, jak těžká a nepříjemná léčba Katku čeká. Bude potřebovat podporu, nenechám ji v tom," rozhodl se. Sám teprve čeká na výsledky z laboratoře, které mají potvrdit či vyvrátit, zda ho manželka virem hepatitidy C nenakazila...
"Céčko" je vskutku velice zákeřné onemocnění. Postižený několik let vůbec nemusí o svém onemocnění vědět. Pak ho ale najednou může zdolat cirhóza nebo rakovina jater.
Způsobů, jak se nakazit "céčkem" není málo. Zdravý člověk si ani neuvědomuje, kolik vlastní či cizí krve kolem něj během života "proteče". Riziko přenosu viru prostřednictvím transfuze krve, transplantace orgánů či tkání nebo při dialýze se díky přísným bezpečnostním opatřením snižuje. Bohužel, počet případů nákazy tímto způsobem zůstává na druhém schůdku pomyslných "stupínků slávy" hepatitidy C. Neslavné první místo patří drogově závislým, jejich jehlám a stříkáčkám.
Vyvolávat paniku není cílem tohoto sdělení. Přesto by se ti, kdož byli léčeni krevními preparáty vyrobenými před rokem 1992, měli nechat vyšetřit.
Všem, kdo se o "céčku" chtějí dozvědět víc, jsou určeny internetové stránky www,cecko.cz. Můžete se na nich dozvědět nejenom to, jaké bývají prvotní příznaky nemoci a jak se léčí, ale zejména, jak se případné nákaze vyhnout. Ti, kteří se nadále utápěji v pochybostech, se tady mohou přímo objednat k vyšetření u lékaře.
Stejně jako u AIDS ani u hepatitidy C není možné určit přesný počet postižených. Lékaři odhadují, že pouze v Česku jich může být více než deset tisíc. Méně jich rozhodně nebude. Skutečnost, že "céčko" nejčastěji šíří drogově závislí, vede k logickému závěru, že ohroženými jsou nejvíce mladí lidé. Vzniká začarovaný kruh - zdravý mladý člověk ani nepozná, že má zánět jater, infekci nevědomky šíří dál a teprve v okamžiku, kdy má trvale poškozená játra, zjistí, že je zničilo "céčko". Jak z kola ven? Informovat se, dozvídat se, zjišťovat si. Naštěstí je kde.