Všechny služby uchazečům o práci na www.jobpilot.cz  jsou poskytovány bezplatně. Mezi ty dlouhodobě nejoblíbenější patří vyhledávání pracovních nabídek v České republice a v zemích Evropy, hledání krátkodobých i dlouhodobých brigád, Průzkum platů, připravení vzoru životopisu s vloženou fotkou  a hledání vhodného zaměstnavatele v jejich Profilech umístěných na stránkách jobpilot.cz.

Shrnutí první části příběhu

Marek v osmnácti letech opustil rodiče a sestru bydlící v Humpolci a začal studovat na VŠE v Praze. Protože náklady na studium a život v Praze měsíční dotace získávané od rodičů-učitelů nepokrývaly, přes stránky jobpilot.cz získal krátkodobou brigádu v GE Capital Bank. Spokojenost bankéřů s jeho prací způsobila, že v bance pracoval téměř po celou dobu studií. Po třech letech na VŠE přerušuje studium a vydává se pracovat do Anglie. Po neúspěšném londýnském testování pracovní poptávky po jeho osobě a umu, kterou tamní oceňovali částkou 2 - 3 libry za hodinu manuální práce, odjíždí do městečka Wilmslow jižně od Manchesteru. Tam na Marka čekají příbuzní britského kolegy z pražské GE Capital Bank. První dny popsané v příběhu z 1.dubna naznačují, že Marek konečně našel, co v Anglii hledal.

Pařili v Praze, já pracoval v Anglii

"Minulý příběh jsem ukončil tím, že pán domu Dave mi nabídl šestihodinový pracovní úvazek v jeho firmě, která se mimo jiné zabývá pořádáním prodloužených víkendů v Praze. Za 150 liber týdně po dobu prvního zkušebního měsíce. Navíc budu za poskytnuté hodně pěkné ubytování v samostatném pokoji a za stravu obhospodařovat dům a rozlehlou zahradu. Ve velkém domě bydlí čtyřicátník Dave, jeho žena, tři jejich rozdováděné děti ve věku 3, 7 a 12 let, kterým je vše dovoleno. Téměř všemu dění, většinou z povzdálí a s neustálým  komentářem pod vousy, asistuje Daveův otec, před patnácti lety penzionovaný důstojník britské policie. O děti často pečuje maďarská pomocnice Zsuzsanna, která také nakupuje a vaří. 

Můj první pracovní týden začal výhradně péčí o dům a zahradu, protože se tam prý nahromadila spousta nezbytné práce. Zadaný úklid garáže a půdy mi zabral zhruba čtyři hodiny. Pracoval jsem opravdu velmi rychle, protože mi za zády soustavně stál Daveův otec. Neustále mi opakoval - hodnej kluk, to je ale dřina anebo už toho nech. Až později jsem pochopil, že děda očekává, že s ním budu hrát šachy - většinu dne s ním budu hrát šachy. Šel jsem dědovo přání konzultovat s paní domu Jane. Ona byla neskonale nadšena z toho, že šachy umím hrát a že konečně někdo zabaví jejich dědu, který všem pěkně lezl na nervy. Měl jsem svůj koníček, šachy, raději zatajit! Stal jsem se totiž dědečkovým oblíbencem, za šachovým stolem s ním trávím několik hodin denně. Dědova šachová mánie způsobila, že mi zakázal vykonávat domluvené práce na zahradě a v domě. Obvolal pár kamarádů a náhle se začal na zahradě pravidelně objevovat jiný mladík, zřejmě indického nebo pakistánského původu. Dělal práce určené původně pro mě. Zatímco já hrál s dědou nebo s jeho kamarády penzisty v domě šachy. Dědova šachová posedlost způsobila, že můj nástup do kanceláře byl o několik dní opožděn. Bylo zjevné, že všichni v domě jsou nadšeni - děda přestal soustavně chodit po domě a po zahradě s hlasitým komentářem na jakékoli téma a s radami, které nelze nevnímat. Vše navíc často doplňoval jadrnou nepřeslechnutelnou samomluvou. Já byl však obětí! V městečku brzy všichni věděli, že u nich bydlí jakýsi Ček Mark, co s dědou ochotně hraje šachy a nikdy nemá hloupé řeči. Situaci jsem vzal profesionálně - za jídlo a pěkné bydlení hrát s dědou šachy nebylo špatné, navíc když na "moje" práce okolo domu byl povolán místní Ind či Pakistánec. 

Snad náhoda či štěstí způsobily, že jsem byl po dvou týdnech strávených v domě, většinou zabavováním dědy, povolán do kanceláře v Manchesteru. Prvních několik hodin zasvěcení do problematiky prodloužených víkendů naznačilo skvělý potenciál. Zájem o prodloužené víkendy v Praze narostl v Manchesteru a jeho okolí do takových rozměrů, že původně sjednaných šest hodin práce v kanceláři pravidelně přecházelo v hodin devět. Nebyl jsem vůbec proti - alespoň zbývalo méně času na vysilující domácí šachové partie s dědou či s jeho přáteli - penzisty.

Naše kancelář každý čtvrtek letecky vypravovala čtyřicet lidí z Manchesteru do Prahy. Návrat byl vždy v neděli odpoledne. K typickým klientům patřili party kolegů z jedné firmy, z tovární haly, velkoskladu, nesourodé party od jednoho stolu v místních hospodách. Zatím nevím, zda je to typické i pro prodloužené víkendy organizované z jiných anglických měst, přes nás však do Prahy jezdily jenom chlapi. Za 149 - 189 liber dostali zpáteční letenku, dopravu z pražského letiště do solidního hotelu se snídaní a zpět. Brzy jsem pochopil hlavní důvody výjezdů do Prahy: putování po pražských restauracích, hospodách a nočních klubech s programem určovaným tloušťkou portmonky, vizáží a původem cestovatelů.

Protože můj tříletý pražský studentský život podpořený příjmy z dlouhodobé práce v bance nabídl prožitky z oblasti pražských restaurací, hospod a klubů, mohl jsem cestovatelům z anglického venkova nabídnout solidní rady a doporučení. Skutečnost, že já osobně, nazývaný Ček Mark, funguji v kanceláři pana Davea se rychle roznesla a začalo přibývat lidí, kteří již v Praze pařit byli, ale po rozhovoru se mnou zjistili, že ještě o hodně zajímavého nebo vzrušujícího  přišli. Kupovali tedy u nás své druhé, třetí i čtvrté výjezdy. Někteří mi po návratu volali, jiní přišli a děkovali, že díky radám objevili skvělé věci a ještě hodně ušetřili. Dave mi připravil překvapení. Již má třetí týdenní mzda přinesla zvýšení. Bral jsem už 240 liber a provize z opakovaných prodejů lidem, které jsem přesvědčil, že o hodně z Prahy přišli a jeli tedy znova. Hektické pracovní dny v kanceláři se staly pravidlem, spokojených klientů přibývalo. Občas se někdo z Prahy vrátil okraden,  s rozbitou hlavou nebo s monoklem, i to však patří k hospodské kultuře v Praze nebo v Manchesteru. Netušil jsem však, že děda se opět začíná nudit a vymýšlí plán, jak posílit můj čas strávený doma hraním šachů s ním a kamarády penzisty."

Tady končí náš aktuální příběh.

Pokračování exkluzivního vyprávění Marka z Humpolce, dlouholetého uživatele služeb portálu pro práci a kariéru www.jobpilot.cz , naleznete po 26.4. na stránkách www.jobzurnal.cz , v sekci věnované Evropské unii.