Očima Saši Mitrofanova: „Prezidentův národ“ a národ bez přívlastku

Opačný názor nesmí být umlčován a označován různými nálepkami, připomněl včera na Albertově prezident Miloš Zeman. Pak sdělil, že jeho odpůrci jsou řvoucí stádo.

Loni byly protesty proti sklouzávání prezidenta do podoby, do které mezitím dopadl a předvedl ji po boku Martina Konvičky, opravdu hlasité. Letos, i kdyby se někdo chtěl znovu takto vyjádřit tváří v tvář hlavě státu, neměl by šanci. Pouštěli jen ty, kteří nebudou hlásat opačné názory. Když nesmějí zaznít, nemůže k jejich umlčení dojít.

Prostor byl vyhrazen „prezidentovu národu“, který řečník na závěr projevu učinil měřítkem svých činů. Vzápětí ale napsal pod foto Zemana a Konvičky, zpívajících českou hymnu, místopředseda KSČM Jiří Dolejš: „Tenhle tandem hlas národa není (to nic proti svobodě názoru).“ Už neplatí kolik třešní, tolik višní.

V boxu se stává, že rohovník vší silou zasadí soupeři ránu, ale jeho pěst potká vzduch. To se přihodilo Miloši Zemanovi. Letos se na něj odpůrci, slušně řečeno, v zásadě vykašlali. Tito lidé, kteří tvoří jinou část národa bez plakátů Ať žije Zeman!, přišli oslavit svátek, kterého si váží. Na Národní třídě cvičně zkoušeli, koho by mohli chtít za příští hlavu státu. Poděkovali českým dobrovolníkům, kteří pomáhají uprchlíkům.

Střet dvou protichůdných částí národa se nekonal v té podobě, která by mohla přiživit nová slova o řvoucím stádu. Neprezidentův národ se bez výkřiků zamýšlí co dál. Opouští ulici a chtěl by přenést srážku nespojitelných hodnot do politiky. To je příznak občanské vyspělosti, protože přesně za tímto účelem byla politika vynalezena.

Jednu rovinu to má v podobě hledání kandidáta na Hrad. Prezidentův národ ho dávno našel. Role hlavy státu u nás není exekutivně silná, je to ale tradičně významný opinion maker (nikdy bych tento cizí výraz nepoužil nebýt posvěcení pana prezidenta). Neprezidentův národ je v procesu.

Druhou rovinou je hledání politiků, kteří budou tlumočit jeho názory. S tím je značná potíž. I když se našel muž, který se veřejně postavil světonázoru „prezidentova národa“. Byl to týž člověk, kterému nacionalisté na Václavském náměstí a před Úřadem vlády spílali do zrádců. Premiér Bohuslav Sobotka mnohé překvapil.

Nejen tím, že přijal dobrovolníky a vysoce ocenil jejich práci. Ale že nepřímo, leč zřetelně označil Zemana za populistu, který politicky žije z šíření nesnášenlivosti a nenávisti. Jak jsem včera slyšel, někteří by snad kvůli Sobotkovi poprvé v životě hodili hlas ČSSD.

Nakonec to nejspíš neudělají. V soc. dem. je „prezidentův národ“ zastoupen skoro jako na Albertově.