Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Předem varován, lépe vyzbrojen

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Slovo parlament pochází z francouzského parler, což znamená mluvit. Parlament byl vynalezen jako oddalovač střetů v ulicích. Měl by prostřednictvím slovních duelů tlumit, nebo částečně vybíjet rozpory mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva, které mají své poslance. Kdyby se rozpory nechaly napospas silovému vyřízení, nevyhrabe se společnost ze stavu, kdy občané jdou proti sobě a kvalita života stabilně upadá.

K rozporu mezi liberální demokracií na straně jedné a populismem a nacionalismem na straně druhé u nás už došlo. Včera k tomu chtěli svolat zástupci občanů vyznávajících liberální demokracii mimořádnou schůzi Sněmovny. Zástupci občanů vyznávajících jiné hodnoty jim zabránili byť v samotném schválení příslušného programu. Nepřáli si tedy ani to, aby se o tomto rozporu v souvislosti s výroky Tomia Okamury mluvilo. Toto všechno, i s autentickými projevy a s výsledky hlasování, je přehledně zaznamenáno zde.

Lze jen dodat, že projev Radima Fialy by po přeložení do ruštiny mohl bez sebemenších úprav zaznít na jakémkoli srazu krajních ruských nacionalistů, kteří sní o opětovném podřízení jiných Slovanů. Fiala by tam za SPD nejspíše jet musel, kdyby nebyla jistota, že Okamuru by echtovní Slované přivinuli na hruď kvůli jeho původu.

Andrej Babiš a Robert Pelikán ve chvíli, kdy jejich poslanci spolu s KSČM a SPD naplnili v praxi přesvědčení, že parlament je zbytečná žvanírna, tak se žvanit o nějakém rasismu a nacismu v dnešním hávu prostě nebude, v Muzeu romské kultury v Brně uctili památku obětí romského holokaustu. Schizofrenie, alibismus, obyčejný cynismus? To ať určí každý sám.

Říká se: Předem varován, lépe vyzbrojen. Jiná ta situace v politice a společnosti v nejbližší době rozhodně nebude. Není důvod očekávat rychlou změnu, sympatie většiny jsou na straně populistů a nacionalistů. A to nejen v Česku.

Rozboru příčin by měli liberální demokraté věnovat stejně velké úsilí jako bojům na tom území, které jim ještě zbývá. Zcela jistě objeví vlastní fatální chyby, které přivedly zmíněnou většinu k pocitu, že je zrazena a okradena. Chvíli potrvá, než ta většina pochopí, že noví pánové, kterým pomohli k moci, předvedou totéž v bleděmodrém. Ale možná stačí včas a s dobrým zacílením tu a tam házet zbytky od stále bohatšího panského stolu dolů. To teprve uvidíme.

Lidé, kteří nejsou přímo zaangažovaní v politice, stojí před volbou. Mají své životy, často odpovědnost za rodiny. Nelze po nikom vyžadovat, aby byl bojovník, natož hrdina. Půjde pouze o to, do jaké míry a zda vůbec budou ochotni snášet lejna na hlavě pravidelně metaná shora.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám