Článek
Začaly Milošem Zemanem a Václavem Klausem, pak se to měnilo, ale stále platilo, že jde o šéfy demokratické pravice a demokratické levice. Včera se na obrazovce Primy utkali předseda ODS Petr Fiala a první místopředseda ČSSD Roman Onderka.
Česká strana sociálnědemokratická se začátkem 90. let snažila o jasné odlišení od jiné levicové partaje. Zástupci ČSSD zdůrazňovali, že na rozdíl od komunistů jsou pro svobodu, demokracii a právní stát. Onderka je však prvním místopředsedou vládní strany, která na podnět komunistů a v součinnosti s populisty narušila tehdejší hranice vlastního působení, když prosazovala dodatečné zdanění církevních restitucí.
Ústavní soud ve svém rozhodnutí v této věci uvedl, že zásada pacta sunt servanda, tedy že smlouvy mají být dodržovány, je jedním z klíčových principů právního státu. A dále: „Dodatečné snížení finanční náhrady za křivdy způsobené zločinným komunistickým režimem míří proti základním principům demokratického právního státu. Zákonodárce tím porušil principy právní jistoty, důvěry v právo a jeho předvídatelnost a ochrany nabytých práv, jakožto stěžejní principy demokratické společnosti (čl. 1 odst. 1 Ústavy), a právo dotčených subjektů vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě ve smyslu ochrany legitimního očekávání jeho zmnožení.“
Onderky se na to v duelu s Fialou moderátorka ptala. A diváci se dozvěděli, že ve vládě sedí jezinky. „Jen protiústavní zákon tam strčíme, jen co nám to projde, hned dále půjdeme...“ Ne, autor tohoto komentáře se nezbláznil. První místopředseda kdysi demokratické ČSSD kdysi hájící právní stát doslova řekl: „Samozřejmě že kdybychom měli stoprocentní jistotu, že ten zákon neprojde, to znamená, že ho Ústavní soud shodí, tak by tak koalice nepostupovala. Ta stoprocentní jistota zde nebyla.“ Jelen ÚS ale byl doma a Smolíčka právní stát se vládním jezinkám unést nepodařilo.
Že se oranžoví odrodili demokratické levici, potvrdil jejich první místopředseda i jiným výrokem. Na záměr KSČM protestovat u Evropského soudu pro lidská práva děl: „Já si myslím, že své záležitosti nemáme řešit ve Štrasburku nebo v Bruselu, kdekoliv jinde, že je máme řešit v České republice.“ Asi mu uniklo, že jde o právní nárok komunistů stejně jako každých jiných českých občanů a že také od toho je Česko v Radě Evropy.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Až si zanedlouho budou tučná léta ČSSD vybavovat už jen pamětníci, snad objeví někdo záznamy této jízdy po šikmé ploše.