Článek
Bývalý tajemník hnutí SPD Jaroslav Staník, který byl odsouzen za nenávistné výroky, byl potrestán dvouletou podmínkou a pokutou 70 000 korun. Uvedla to ve středu Česká televize zde.
Z dřívějších svědectví o Staníkově chování: „Přišla jsem později a už tam byly na mrtvici moje kamarádky. Mně řekl něco jako Marxová-Engelsová, vy tady hájíte gaye. Potom vykřikoval něco o tom plynu,“ popsala Novinkám bývalá ministryně Michaela Marksová. Podle Aktuálně měl Staník pronést například větu: „Židi, homosexuálové i Cikáni by měli jít do plynu.“ Končící poslanec Marek Černoch serveru řekl, že Staník dokonce vyzýval k tomu, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“.
Stejná práva homosexuálů, Romů a Židů, jaká mají příslušníci etnické nebo sexuální majority, to je v dějinách lidstva věc tak mladá, že jakékoli odchýlení kyvadla většinových nálad zpět ke kmenovým a silovým řešením je snadno smete. Souhrn informací o vývoji v rámci celé euroatlantické civilizace je užitečným podkladem pro přemýšlení o tom, že se vývoj vrací zpět od hodnot liberální demokracie. Proč?
Z několika důvodů. Ve společnosti, která na základě tohoto zřízení už už měla vzniknout s využitím technologických vymožeností dneška, nezbylo místo pro většinu obyvatelstva, která s těmito vymoženostmi ani se zřízením nekamarádí. Popis tohoto stavu překvapivě najdeme mimo jiné v satiře dvou sovětských spisovatelů, Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova. V románu Zlaté tele (1931) napsali: „Ve velkém světě jsou lidé vedeni snahou obšťastnit lidstvo. Malý svět se takto vznešenými podněty nezabývá. Jeho obyvatelé mají jedinou snahu, nějak přežít a nebýt přitom hladový.“
„Velký svět“, byť je pro úspěch společnosti rozhodující, je menší než ten „malý“. Každý z nich bojuje o existenci. Ti, kteří chtěli obšťastnit lidstvo, přehlédli většinu lidských bytostí, které se navíc děsí budoucnosti, v níž budou ze svých hnízd vytlačeny roboty, globalizací a příchodem cizinců z jiných kulturních a rasových okruhů. Kyvadlo se nejdříve zastavilo a teď se žene zpět narůstající rychlostí. Končívalo to vždy katastrofou pro takto nastavené společnosti, ale dnes by bylo marné to příslušníkům malého světa vyprávět. Neslyší.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Staník, viděno pohledem spoluobčanů, kteří smýšlejí stejně, měl smůlu. Podobných výroků jsou plné sociální sítě, a zrovna on si musel pustit ústa na špacír v tak nebezpečném místě, jako je Poslanecká sněmovna, kde se ještě zachovaly zbytky demokratů. Rozsudek je ale nepravomocný. Třeba bude po případném odvolání jiný, lepší. Vždyť se svět točí spíše Staníkovým směrem, jen o tom nechce zatím mluvit na plnou hubu zde.