Článek
Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se ale toto možné uvolnění nebude vztahovat na zákaz hromadných akcí, zákaz návštěv v zařízení se seniory nebo na uzavřené školy. Tato opatření budou podle něho naopak zrušena až mezi posledními zde. Ale i tak, zaplaťpámbu za ty dary.
Pána Boha jsem nezmínil náhodou. Obrátil se k jeho laskavé tváři premiér Andrej Babiš na závěr dnešního projevu ve Sněmovně zde. Proč ne. Věřícím to třeba bude sympatické a ateisté pokrčí rameny, ale vzrušovat se tímto obrácením jistě nebudou. Zahrnou to do celkové ekvilibristiky, kterou počínaje včerejším večerním televizním projevem předvádí premiér veřejnosti.
Včera i dnes pouze četl to, co mu připravili poradci a co má vyvolat dojem, že Babiš je kající se hříšník. A opět, proč ne. V krizové situaci je lepší falešná pokora než obvyklé autentické hulvátství. Když Babiše teď spolu s ochrankou bude doprovázet speciální člověk se zásobou písemných projevů pro všechny životní situace a premiér bude reagovat jen podle předem připravených šablon, bude líp. Ale raději počkáme, až si doopravdy otevře pusu bez čtecího zařízení nebo papíru jako záchranného lana.
To se týká i Babišova slibu, že vláda nezneužije nouzového stavu pro posílení své moci. Uvěříme? Proč ne. Ale zrovna tento člověk už rozdal slibů tolik, že bude jistější ho na každém kroku sledovat. To ostatně bylo součástí projevů ve Sněmovně, které přednesli šéfové stran Petr Fiala (ODS) a Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Čili, jak říkal Ronald Reagan Michailu Gorbačovovi: „Důvěřuj, ale prověřuj.“
Jinak se demokratická opozice zachovala ve sněmovní rozpravě tak, jak by měla opozice v podobných situacích postupovat. Podpořila nezbytná opatření vlády, která by ostatně ve vlastním zájmu měli podporovat všichni občané. Zároveň nepřistoupila na falešnou hru Budeme na sebe hodný!, kterou stále nabízí Babiš.
Hodní můžeme a měli bychom být na lidi, které milujeme nebo máme rádi. Politiky, pouhé zaměstnance občanů, nelze milovat ani mít rád z definice. Snadno pak zvlčí. Jako tento Babišův kamarád.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
My teď máme nadechnutí v mezičase. Vir nevítězí. Nedovolují mu to skvělí lidé v první linii. Premiér mluví jako kniha. Vláda se našla v Janu Hamáčkovi. Poslanci, s výjimkou primitivů, kteří dokonce i teď blábolí o nepřátelském Bruselu, vypadají rozumně. Ještě to nepodělat.