Článek
Čeští policisté se vůči nelegálně pobývajícímu cizinci dopustili zakázaného ponižujícího chování. Rozhodl o tom Ústavní soud v reakci na podání Kamerunce, který na našem území pobýval nelegálně a měl být vyhoštěn.
Soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková zdůraznila, že nález je velmi důležitý pro policii při současné uprchlické krizi. „Policisté by se měli zdržet všeho, co by v těchto lidech mohlo vyvolávat pocity strachu, méněcennosti nebo úzkosti,“ dodala.
Ministr vnitra Milan Chovanec si buduje image tvrdého chlapíka, který má jediný úkol: ochránit své občany. Dokonce i za cenu, že nemusí být dodržena lidská práva - ZDE. Prý od ministra vnitra člověk nic jiného čekat nemůže.
A má pravdu v tom pojetí, které prosazuje. To není koncepce vnitra, ale hlavně a především bezpečnosti. Chovanec má odpověď, kterou opakuje: chcete-li lidská práva, to není u mě, obraťte se na vládního kolegu Jiřího Dienstbiera. Jenže přirozeným oponentem ministra bezpečnosti se pro veřejnost ministr pro lidská práva doposud nestal.
Není důvod si myslet, že ve svém – jistěže v porovnání s vnitrem malém – úřadě nic pro tuto agendu nedělá. Jistěže se může vykázat činností. Přesto zastáncem, přesněji řečeno zastánkyní slabých a menšinových v této zemi není pro veřejnost Dienstbier, ale ombudsmanka Anna Šabatová. Ta nepříjemná paní, která kašlala na komunisty, když byla jejich vláda, a teď kašle na současné mocné – v případě, že si myslí, že má pravdu.
Právě s ní se – opět veřejně – stýká a potýká Chovanec mnohem více než s vládním kolegou. Pro něj měl jen poznámku, že má asi hodně velký byt, když chce ubytovat uprchlíky. Reakce buď nepřišla, nebo zanikla.
Dienstbier přitom, jak ho známe z minulých let, není typ politika, který by se bál promluvit před lidmi nebo trvat na svých názorech. O to spíš by měla být doba, kdy migrační krize doslova otřásá společností, časem jeho mimořádné veřejné aktivity. Měl by být všude vidět a hájit práva slabých a znevýhodněných.
Kdyby se ministři volili a odvolávali přímo, nemusel by teď obstát nejen u svých dávných protivníků, kteří ho mají za příliš liberálního. Ale právě ani u těch liberálů, kteří by mohli oprávněně říct, že situaci podcenil.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
K rozhodnutí ÚS se ministr pro lidská práva ovšem vyjádřil v tweetu: „Pro někoho asi překvapivý nález Ústavního soudu: 'Uprchlíci jsou lidé'.“ A dnes má začít navštěvovat školy. Dá to práci, přesvědčovat studenty, že lidská práva mají prioritu. Tedy že toho Kamerunce neměli policisté mlátit. Ústavní soud bude daleko, zvýšená teplota společnosti naopak všude kolem.