Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Je to jenom na lidech, jestli chtějí dál čichat smrad

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Je to jenom na lidech, jestli chtějí dál čichat smrad

Každý zná životní zásadu Všichni mají stejné žaludky. Její vyznavači odvíjejí všechno od orgánů, jimiž prochází potrava a z těla odchází produkt trávicí soustavy. Takový pohled na svět jim přijde normální. Každá společnost má podobných lidí dost a poskytuje jim prostředí, kde se ve vtipech, knížkách či filmech velebí příslušné části těla a výměšky.

Jiná je situace, kdy se tyto produkty natolik rozmnoží, že je najdete i tam, kde před pár lety ještě nebyly. Vysoké mocenské příčky ovládnou lidé, z nichž jeden veřejně pohazuje „kundou sem, kundou tam“, mluví o „prdelích“, říká „zkurvený“, prokliká se na svém počítači k dětskému pornu, a druhý se zaklíná svým pindíkem. I když se mu musí nechat, že je cudný, protože ho odmítá ukázat.

Všeho moc škodí. Když se zemí šíří pach neudržovaných záchodků, nežije se v ní dobře. Píšu tenhle text a do mailové schránky mi padají jeden za druhým exkrementy z dílny příznivců Miloše Zemana s výmysly na adresu protikandidáta. Stejný smrad jako léta předtím. Dobrá, pro mě je to součást práce, ale proč to mají snášet lidé, kteří si nemyslí, že má být Česko jenom zemí nespokojených žaludků? Tak totiž za Miloše Zemana a Andreje Babiše zvenčí vypadá a tak je také hodnoceno.

Změna na Hradě by znamenala vyvětrání alespoň v jednom ze dvou pokojů s vydýchaným vzduchem. Zemí nespokojených žaludků není ve světě málo, ale každá je schopna být pouhým příjemcem příkazů mocnějších. Sílu společnosti v současné době určují mozky, nikoli trávicí soustava. Lidé, kteří by dokázali své zemi pomoci tím, co umí, mezi námi žijí a jsou vidět. Má-li někdo pochybnosti, může se přesvědčit zde.

Jen tak na okraj: člověk tady s veselým údivem shledá, že i muž aspirující na vysoký státní post dokáže veřejně mluvit se svou manželkou jinak než způsobem, že on drží samopal „na novináře“ s becherovkou místo zásobníku a ona na něco mlčky míří z bazuky. A legrace, kterou si ve Zlíně udělali z Babiše a Ovčáčka, je lidovou zábavou s bohatou tradicí. Ale bez házení lejny.

Co momentálně nabízí protistrana? Nic, co bychom neznali předtím. Nepravdy a zavádějící plky zde. Jde pouze o pokračování celkové kampaně prolezlé dezinformacemi. Včetně té lži, že žádnou kampaň nevedou. A že do debat Zeman nepůjde. A že půjde, ale jenom do dvou, protože tři je moc. A tak podobně.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

V pátek a sobotu je to jenom na lidech, jestli chtějí dál čichat smrad.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků