Očima Saši Mitrofanova: Dialog hluchých

Dnes se spolu podíváme na jeden dialog. Dostal jsem se k němu tak, že čtenář R. S., kterého znám z předchozí korespondence, rozeslal svůj dopis na tolik adres, že chyběla pouze lampárna. Mě ale nevynechal a já mu touto cestou děkuji. Kromě jeho sdělení jsem četl zatím jedinou odpověď jednoho z adresátů.

Předem se omlouvám za hnidopišskou poznámku: Zajímá mě nejen obsah textu, ale i jak je napsán, i kdyby šlo o pouhý dopis. V tomto případě nešlo opomenout volné zacházení s pravidly českého pravopisu. V obou zkoumaných částech dialogu. Panu R. S. ale leželo na srdci něco jiného než mluvnice.

„Až přijdete s někým lepším než je Zeman anebo Schwarzenberg, tak se pak budu o ty demonstrace i zajímat, takhle jsou to jen výkřiky do tmy, protože nemají nic lepšího. Ono řvát, že se mi něco nelíbí, a nemít k tomu rozumnou alternativu, je prostě blbost,“ sdělil ohledně svého přístupu k protestům proti chování prezidenta Miloše Zemana.

Slibný začátek, řekl jsem si. Pokračování však bylo malebnější. Obsahovalo nesouhlas s tím, „aby prezident musel obhajoval jakási neurčitá lidská práva, držel basu s pochybnými rozhodnutími západu a pod.“. Bylo tam také pokárání, že lidé, kteří na tom trvají, „upírají panu prezidentovi jeho základní lidské právo – svobodně vyjádřit svůj názor, se kterým nemusí zdaleka všichni souhlasit“.

Dopis končil varováním, že skončíme v totalitě, „pokud budeme zakazovat prezidentovi, aby kritizoval slečny, které se jmenují jako dámské přirození, ve stánku věřících produkují hudbu a tance, při kterých si třou své přirození“.

Protřel jsem si oči a konstatoval, že přes zahleděnost do dámského přirození i tam, kde nikdy nefigurovalo, nelze panu R. S. upřít, že se mu podařil dokonalý absolutní rým. Pak přišla odpověď od jediného z dlouhé řádky oslovených. Byl to známý muž jménem J. B.

Jeho klíčová teze zní, že jestliže státník demokratického státu se chová hanebně (následují příklady z nedávné doby týkající se Číny, Ruska a Ukrajiny), pak „my občané, kteří jsme Zemana nezvolili, to jest většina, neboť Zeman obdržel pouze čtvrtinu veškerých voličských hlasů, máme právo ho odvolat. Jestliže ho lid přímo volil, pak i lid má právo ho odvolat lidovým referendem“.

Právo možná má, ale žádný takový zákon neexistuje. V odpovědi také chybí jakákoli reakce na nárok pana R. S. poznat kandidáta, který by měl podle Zemanových odpůrců v příští volbě zvítězit. Tím končím dnešní ukázku oblíbené disciplíny našeho veřejného prostoru, dialogu hluchých.