Očima Saši Mitrofanova: Bublifuk atakovaný koblihami

Můj dobrý známý, člověk s vysoce nadprůměrným intelektem a výrazně nepravicovými názory, napsal včera v úžasu po zhlédnutí Otázek Václava Moravce, že prožívá okamžik, kdy mu přijde jako rozumný názor Milana Chovance a Miroslava Kalouska.

Nebyl sám s překvapením, které že činitele je ochoten podpořit. Ve veřejném prostoru se ke stejnému pocitu přiznali další lidé, kteří za jiných okolností nemohou Chovance a Kalouska ani cítit. Nějaká epidemie či co?

Neobejdeme se při hledání odpovědi bez úvahy, co je vlastně politika. Přijměme pracovní hypotézu: politika je bublifuk v rukou voliče. Volič vyfukuje bubliny, které hrají barvami. Ale ne všemi. Musí dodržovat barevnou škálu, která se líbí foukači. Kalouskova barva by se ovšem nepravicovému občanovi měla zajídat z definice. Proč se vyskytl opak?

Musíme se podívat, jestli Kalousek byl v OVM jedna ruka s Chovancem (a Pavlem Bělobrádkem jako dalším členem vlády) ve věcech, které se týkají pravolevého vidění světa. Zjistíme, že nebyl. V jiných záležitostech se s vládními činiteli shodl. V čem? Není tady zakopaný pes náhlého souhlasu jeho zarytých nevoličů?

Hlavním konfliktem vládní krize, která zdaleka neskončila, je střet mezi dvěma různými kulturami. Na jedné straně je svět, kde musí platit zákony a pravidla – a na tomto hřišti se pak může utkat pravice s levicí. Proti němu stojí Firma, v níž vládne jedině a výhradně Šéf. Pravidla určuje on a nikomu se nezodpovídá.

Občan pravicový a občan levicový najednou cítí, že v takové situaci hraje jejich politická orientace druhořadou roli. Spíše se dostává na povrch, nakolik je člověk služebníkem nebo jestli je oddán svobodě. Ta je samozřejmě omezena, jenže zákony a pravidly, nikoli vůlí Vůdcovou. Sociální postavení, vzdělání či věk v takové chvíli nejsou rozhodující. Obnažuje se lidská podstata.

Andrej Babiš si zaslouží obrovské uznání, že během několika nedělních hodin ukázal tu svoji úsporně a působivě. Byl to vděčný dodatek pro ty, kteří měli doposud Babiše málo, aby ho poznali, jak říkával poručík Dub, z té špatné stránky.

Nejdříve všude rozhlašoval, že na Bezpečnostní radu státu nepřijde a nepřijde. Pak najednou sdělil, že na ni přijde. Nejdříve odmítl dorazit do studia OVM, aby se tam utkal tváří v tvář oponentům za účasti veřejnosti. Pak se šel dívat na OVM v televizi a sázel na Twitteru poznámky typu dědečka v Na samotě u lesa: „Ty... ty... ty vypadají!“

Pravice s levicí se mají škorpit dál, to je správné. Ale nejdřív musí to svoje hřiště ubránit před padajícími koblihami.