Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: ANO coby případný trubec levice

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: ANO coby případný trubec levice

Popcorn! Hodně popcornu! Komunisté opět zahájili otevřený vnitřní boj zde. Znovu se vynořují prastará klišé. Dříve to končívalo vyloučením ze strany, někdy i vysypáním popela bývalých soudruhů na silnici. Nyní je to druhé málo pravděpodobné. Ale strana, která se hlásí k radikální levici, se rozkládá před očima.

A jak to vypadá u partaje, která se předtím hlásila k levici demokratické? Jednak máme toto výrazivo zde. Jan Birke se už v roce 2016 stavěl proti „nepřizpůsobivým“. Teď je jeden z mála sociálních demokratů, kteří v komunálních volbách uspěli.

Vedle snahy nabírat voliče především v hospodě mají oranžoví i plzeňského hejtmana Josefa Bernarda, který tvrdí, že je třeba držet se základních mantinelů svoboda, demokracie, solidarita a prosperita. Jenže zároveň říká: „Bojovat s větrnými mlýny a snažit se kolegům vysvětlovat i věci, které by měly být samozřejmé, je kontraproduktivní. Možná je někdy lepší si říci, že se neshodneme, a rozejít se.“

Z palety názorů a výroků o sociální demokracii ocituji dopis pana F. Š., bývalého člena strany: „Trojští koně v ČSSD společně s prezidentem rozbili ve společnosti pocit, že nejdůležitější hodnotou každé společnosti je mezilidská solidarita. Je hrozné, byť nejsem de iure socan, poslouchat od organizovaných socanů: ‚Franto, aby si se z těch nezaměstnaných a sociálně slabých neposral‘.“

Zkrátka a dobře, i druhá česká partaj, která se hlásí k levici, je pacient, jehož stav je těžký, není stabilizovaný.

Na můj názor, že v Česku mizejí levicové politické strany, se ozvala řada lidí, kteří s tím nesouhlasili. Za všechny uvedu pana Jana Hřebejka zde. Akademici by na toto téma určitě popsali stohy papíru. Já si tady musím vystačit s několika zkratkami. Omlouvám se za to, ale budu se snažit vyjádřit podstatu.

Radikální levice používá jednak reálné bídy, jednak vychýlenosti až k patologii jistých vždy nespokojených členů společnosti. Cílem je zničit, co existuje. Vždy z toho pak vznikla vláda nových papalášů. To není případ ANO. Papaláš už vládne.

Umírněná levice se snaží jednak ochránit své příznivce před bídou, z níž se rodí radikální levice, jednak tyto zpravidla méně vzdělané spoluobčany emancipuje. Ani tohle ANO není. Jen vábí tuto klientelu jako předtím pravicovou, protože šéf rozkázal.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Ve vztahu k levici může ANO v lepším případě sehrát úlohu trubce. Ke správnému oplození se sice matka páří průměrně s osmi až deseti trubci. Ale v politickém světě třeba stačí jeden. Kdyby pořádně makal. Jenže matka musí být plodná.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků