KOMENTÁŘ: Zimní pohádka - Václav Klaus ml.

To si nechám na jindy. Byť mne jako středoškolského profesora zeměpisu (a matematiky) nepřestává fascinovat neznalost spousty lidí o příčinách vysokých teplot v létě. Například kolik lidí věří tomu, že jsme slunci v létě blíž. Ve skutečnosti jsme nejblíž slunci 3. ledna a ve čtvrtek (4. července) budeme asi o 5 milionů kilometrů dál a vliv na teplotu na Zemi to má, ale dost marginální.

No nic, ale není doba na moc exaktní fakta a znalosti a tak. Na světě ovšem nejsou jen pocity. Něco se třeba dá spočítat a něco i musí, pokud nechceme žít jak prvobytně pospolná společnost.

Píšu tady každé pondělí už přes pět let. Vždy jsem věnoval některé prázdninové pondělky borůvkám, oslavě dovolené doma v Čechách (a na Moravě), tancovačkovým kapelám a fesťákům, dětským táborům a podobně. Politiky a nervů máme (i já) za celý rok dost.

Dnes tedy poprvé o divadle. O kultuře (několikrát o knížkách či AC/DC) jsem už psal, ale o divadle ne. Souvisí to s tím, že čím jsem starší, tím s větší chutí sleduju lidi, kteří umí svojí práci. Možná je to po „vychovat z dětí slušné lidi“ to nejhlavnější, proč tady jsme. Dělat něco s fortelem, s chutí. Něco, co jiní lidé neumějí (a umějí zas doufejme lépe něco jiného).

I jsem trochu váhal, zda mám nějaké herce chválit, aby jim to třeba v některých kruzích nepřitížilo nebo zas naopak je samotné nerozzlobilo, pokud mají jiné politické názory než já. Jednou z nejhorších charakteristik současné doby je totiž, že se vše politizuje. Věci výsostně akademické a vědecké. Věci kulturní. Věci sportovní (Jarda Jágr). A není to vůbec dobře.

Filip Renč dělal předvolební klip Zemanovi – tak je „špatný“ umělec. Ale Rekviem pro panenku a další jeho počiny – patřily spíš k tomu zajímavějšímu zejména v kontrastu k plejádě dotovaných debilokomedií posledních let. V hlavní roli tam tehdy Renčovi excelovala Aňa Geislerová. Točili by spolu dneska ještě z politických důvodů? Možná jo, spíš asi ne. Doba je prostě ve všem zpolitizovanější.

Jednomu invalidovi, pracuje pro svaz či spolek invalidů, vyhrožovali vyhazovem poté, co se účastnil představení Trikolóry. Vše se politizuje.

No, ale já ty umělce stejně pochválím. Běžte se podívat na Zimní pohádku na Shakespearovské slavnosti – hraje se v létě na Pražském hradě (a možná i na hradech v Brně, Ostravě a Bratislavě). Neprávem opomíjená romance Shakespeara, která se jako jediná odehrává částečně v Čechách. Byť tedy Čechy jsou ve hře přímořským státem, sicilského šlechtice sežere po přistání medvěd a český král se jmenuje Polixenes.

Pregnantní a živý překlad Martina Hilského, mimochodem dle mého názoru nejlepšího řečníka v republice. Moderní, ale přesně jen v duchu představení scéna. Nadčasový příběh žárlivosti, lásky, odpuštění, klopotné cesty za štěstím; příběh naděje a zmaru... kdy vám vůbec nepřijde, že něco sledujete skoro dvě a půl hodiny.

Výborný Martin Hofmann v hlavní roli sicilského krále. Skvěle zahraná mladá láska (Veronika Arichteva a Aleš Bilík). Alenu Mihulovou mám rád jako herečku už od Sestřiček (tehdy ta mladinká s legendární Jiřinou Jiráskovou), jen jsem ji nikde moc nevídal.

Zkrátka hodněkrát za poslední dobu jsem šel do divadla, jako abych byl „kulturní“ nebo mě někdo pozval. A často jsem už pak sledoval hodinky – kdy to skončí. Zdvořile zatleskat a domů.

Tohle bylo jiné kafe. Shakespeare se bude hrát i za tisíc let a bude pořád stejně moderní. Běžte se podívat.

Hezké (kulturní) léto.