KOMENTÁŘ: Zase jsme nejchytřejší − Jiří Pehe

EU si to ovšem nemíní nechat líbit, zákon kritizuje, a navíc požaduje urychlené přijetí doprovodných zákonů, bez nichž ten hlavní jaksi postrádá smysl. Je možné, že kvůli vychytralosti našich politiků přijde ČR o desítky miliard.

Jiným příkladem je euro. Mnoho let jsme slýchali, že euro pro nás není dobré nebo že na jeho přijetí není ještě u nás vhodná doba. Po světové ekonomické krizi a následné krizi eurozóny u nás vypukly doslovné orgie sebeuspokojení z toho, jak jsme byli chytří, že jsme si ponechali vlastní měnu.

Nyní naše měna prudce padá. Pokud jste závislí na importovaném zboží nebo si chcete vyjet do zahraničí, proděláte. Centrální banka i politici se tváří, že je všechno v pořádku, ale ukazuje se, že to není tak docela pravda. Prestižní Wall Street Journal označil korunu za měnu, která podává mezi světovými měnami nejhorší výkon. Někteří ekonomové naznačují, že by se oslabující měna malé země, jakou je Česko, mohla stát vítaným terčem masivního útoku spekulantů.

Dva výše zmíněné příklady nejsou nijak ojedinělé. Po krizi v roce 2008 se pravicové české vlády rozhodly zavést škrty, které v podstatě zadusily jakýkoli potenciál pro ekonomický růst. Z Česka si udělaly pokusného králíka pro neoliberální teze. Ostatní země v regionu byly umírněnější a jejich ekonomické ozdravení bylo mnohem rychlejší. Přesto čeští politici neúnavně všechny poučovali o správnosti české cesty, která nás prý jako jediná může uchránit před tou řeckou.

Evropské předsednictví se neslo pro změnu pod heslem „Evropě to osladíme.“  Měli jsme tolik námitek proti tomu, jak Evropa − na rozdíl od nás − nedělá téměř nic správně, až celé české předsednictví skončilo neslavným krachem. Ukázalo, že země, která každému tak ráda poradí, jak dělat věci jinak  a lépe, neumí ani udržet pod dobu předsednictví fungující vládu.

V posledních týdnech čeští politici pro změnu každému rádi poradí, jak na přistěhovalce. My každopádně žádné nebudeme ve větším počtu přijímat, a pokud nějaké ano, pak nikoli z islámských zemí, protože my, země v podstatě bez muslimů, víme přece o muslimech svoje!

Co nám budou takoví Němci, kteří do Německa přesidlují z jižních zemí Unie tisíce  uprchlíků, vykládat? Andrej Babiš už vysvětlil, že přijímat uprchlíky z odlišných kultur není dobrý nápad, určitě ne u nás. Na muslimy prý u nás nejsme zvyklí, kdežto takoví Francouzi zvyklí jsou. Solidarita s jižní křídlem Evropy, zasaženým masivní vlnou uprchlíků, je pro jiné, ne pro nás…

Prezident Miloš Zeman by se s uprchlíky už nepáral vůbec. Je jim prý nejlépe v zemích jejich původu. Ty kulturně nepřizpůsobivé  by rovnou deportoval. Že často není kam, protože spousta současných uprchlíků utíká kvůli tomu, že jejich domovy, ba celé země, byly zničeny či rozvráceny, našemu prezidentovi, který, jak se  ukazuje, rád každému poradí, jak segregovat  zrno od „plev“, nikterak nevadí.

Na svém si Česká republika umíněně dosud trvala, i pokud jde o zákaz kouření v restauracích, který už zdárně funguje ve většině evropských zemí. Leckteří naši politici i komentátoři neúnavně poučují nás i zbytek Evropy o liberálních hodnotách, které prý zákazy tohoto druhu, stejně jako třeba kvóty pro ženy, porušují.

Bylo by osvěžující, kdyby Češi občas pozorně poslouchali debatu a argumenty národů v demokracii zkušenějších, než je ten náš, a učili se. Není třeba zbytek Evropy pokaždé jen slepě následovat, protože i západoevropské státy udělaly spoustu chyb. Třeba právě v imigrační politice.

Zároveň je ale jisté, že si nebudeme počínat o nic lépe než ony, když budeme nabízet zkratkovitá nebo populistická řešení, a ještě se přitom tvářit, že máme patent na pravdu. A téměř vždy se zatím ukázalo, že když se většina EU na něčem jasně shodla, a Češi namísto solidarity okopávali ostatním zemím či celé EU kotníky, naše země na to doplatila.