Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Válka proti elitám - Jiří Pehe

Novinky, Jiří Pehe

Je dnes velmi populární kritizovat kvůli všemožným neduhům moderních společností tzv. elity. Ty politické jsou prý odtržené od lidu, který potřebují tak nanejvýš k tomu, aby jim dal „demokratický” mandát. Ty ostatní jsou povýšené, odmítají lidu naslouchat, a ještě si mnohé z nich hrají na nikým nevolenou občanskou společnost.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jiří Pehe

Článek

Nejhorší jsou elity bruselské. Ty jsou odtržené nejen od lidu, ale i od národních politických elit. Dalo by se říci, odtržené nadvakrát. Mínění lidu je nezajímá už vůbec, jde jim jen o udržení moci a vlastních výhod.

Někteří z nás si mohou naivně myslet, že kupříkladu členové Evropské komise jsou jen vyslanci svých národních demokratických vlád – navíc doma spíše druhá politická liga. Jenže bijce elit jen tak neoblafnete. Dobře vědí, že jakmile se i třeba dříve bezvýznamní národní politici snesou do toho zatraceného Bruselu, nechtějí už nic jiného než si užívat moci a dělat nesmyslná rozhodnutí.

Odtrženost a zpupnost těchto elit se projevuje i po rozhodnutí britského lidu o brexitu. Jedna část těchto povýšeneckých elit by chtěla reagovat větší integrací kontinentální Evropy, druhá naopak jejím rozvolněním. Proč proboha neudělají něco, co dává smysl? Proč to prostě nezařídí? Makat, pánové a dámy, makat!

Jsou dva druhy léčby pro odtrženost těchto elit. Jednou je již probíhající nástup hluboce vnímavých politiků, kteří na rozdíl od elitářů zásadně nezneužívají svůj demokratický mandát. Naopak: kudy chodí, tudy elity sami kritizují a slibují, že se bude vládnout podle lidu. K tomu bude podle nich zapotřebí obnovit lesk národních států, aby do vůle národa nekafraly nadnárodní elity, a postupně přidat i trochu vlády tvrdé ruky, protože jinak hrozí nebezpečí, že pod pláštíkem „demokratického mandátu“ budou odtržené elity lid dál podvádět.

Druhou léčbou jsou referenda, protože jenom ta prý mohou zabránit tomu, aby politici, které někdo naivně volil na základě jejich programu, po svém zvolení dělali i věci, které v programu neměli. Ti úplně nejtvrdší kritici elit se navíc ptají, co vlastně vůbec je takzvaný demokratický mandát v době, kdy, jak všichni víme, si lze nejen celé politické strany i jednotlivé politiky koupit? K čemu je vlastně zastupitelská demokracie?

Více referend, ať už o úsporných žárovkách či o vystoupení z toho či onoho spolku, by prý bylo elegantním řešením, neboť lid si na rozdíl od proradných elit nikdo nemůže koupit. Ani kdyby nakrásně  svými penězi ovlivnil otázky, na které má lid v referendu odpovědět, nebo svou reklamou zahltil všechny televize a polepil plakáty celou zemi.

Co když ale současná vzpoura lidu proti národním a bruselským elitám souvisí s tím, že skutečné elity, které určují běh dnešního světa, jsou nadnárodní korporace a finanční instituce, které tvoří globální ekonomický systém, ve střetu s kterým jsou národní i bruselské politické elity se svými lokálními politickými prostředky stále bezmocnější?

Jak vyzrát na tyhle elity? Že by si s nimi poradil přímo lid? Ekonomický a politický chaos ve Velké Británii po tamním referendu tomu zatím moc nenasvědčují. Kdyby o brexitu rozhodovali volení politici s demokratickým mandátem od lidu místo samotného lidu, asi by dnes bylo ostrovní království v menší šlamastyce.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám