KOMENTÁŘ: Ulejváci ve Sněmovně se zasmějí – Thomas Kulidakis

Fakticky se přitom jedná jen o upřesnění zákona z roku 1995, který se v praxi neuplatňoval. Nevědělo se totiž, kdo by měl případné sankce uplatňovat. Pokud návrh projde, bude to organizační výbor Sněmovny, kde si křesel užívají politici napříč stranami. Ve skutečnosti je to kosmetická úprava, protože při jednání zákonodárného sboru pravidelně dochází k omluvám z pracovních, rodinných nebo zdravotních důvodů.

Je tedy možné s jistotou očekávat, že tomu tak bude i v časech příštích. Ostatně poslanec, který by byl natolik nekompetentní nebo drzý, že by se „ulil“ bez omluvy, by měl okamžitě skončit. Když si nedokáže najít ani přijatelný důvod, proč nejde do práce, jak pak od něj čekat kvalitní parlamentní činnost. Nechci tím říct, že by za své absence poslanci a senátoři neměli být volaní k odpovědnosti.

Jsou to naši zaměstnanci, placení z veřejných zdrojů a své výplaty mají dostávat za práci pro obecné blaho. Přijetím líbivé změny se ale jejich větší kázně nedosáhne. Problém plyne ze souběhu funkcí, zájmů a koníčků. Jestliže poslanec či senátor zvládá zároveň působit v komunální politice a v různých dozorčích radách, nemůže mít logicky na svou hlavní práci dost času.

Další problém „absence z pracovních důvodů“ pramení z „vedlejšáků“. Snaha zachovat si profesi a zároveň plnohodnotně fungovat v Parlamentu (nejen na plénu, ale i ve výborech, komisích a delegacích) vypadá dost iluzorně. Čtyři pětiny poslanců mají ve Sněmovně funkce, všichni sedí ve vícero výborech. Je jasné, že chtějí-li stíhat vše, co si zamanou, včetně kšeftíků a lokálních funkcí, znamená to občas se „ulejt“.

Návrh začít stíhat neomluvené absence je tedy pouhý výraz schopnosti politiků společně přijmout něco, co jim na první dobrou může v očích veřejnosti pomoci. Je to ale i vrchol pokrytectví po všech čertech rozběhaných zákonodárců, které teď mají jejich šéfové trestat. Dobrý vtip.