Článek
Když vidím, jakou ohromnou energii musí na stará kolena vynakládat na zápas s oponenty a policií, málem jej lituji.
Má sice jednu malou výhodu, o policii se mluví, že je zastrašená, a české soudnictví byrokratické a formalistické, neschopné jednat. Právě včera odložilo obvodní zastupitelství pro Prahu 4 trestní oznámení na Babiše ve věci korunových dluhopisů z roku 2013. Kauza jednoduchá. Stačilo zjistit z bankovních výpisů původ půldruhé miliardy, kterou půjčil své vlastní firmě, aby ji proměnila v nezdaňované korunové obligace. Pokud peníze měl nebo si je na tehdejší nízký, tříprocentní úrok vypůjčil, prosím. Jako majitel podniku si sám sobě za půjčku vyplácel dvojnásobek, šest procent, normální investor by jistě tolik neplatil, ale je dost možné považovat takový fígl za daňovou optimalizaci, pokud zadlužená firma peníze investovala.
Jestliže ne a koncern přestal účetně vydělávat nebo vytvořil ztrátu, neboť náklady na drahou půjčku spolkly zisk, dopustil se majitel krácení daní z částky 90 milionů korun ročně. Kam se poděla finanční policie?
Druhý malý úspěch zaznamenal v trestním stíhání ohledně Čapího hnízda. Ačkoli jeho rovněž obžalovaný syn v e-mailové korespondenci přiznává, že byl „uklizen” na Krym, policii to nezajímá, k výslechu jej nepovolala. Premiéra nejenže nevzala do vazby, ani mu nezakázala styk se spoluobviněným, aby nemařil vyšetřování. Něco na té ustrašenosti policistů přece jen bude.
Ale všeho do času. Babiš se už dostal do řečí i na Západě. Anglický týdeník The Guardian se rozepsal o vyšetřování Evropské komise a zpochybnění dotací poskytnutých Agrofertu od roku 2013, kdy se stal financministrem. List cituje důvěrný rozbor právníků Komise, jenž má k dispozici, a obvinění za „nepřijatelný střet zájmů” po celé Babišovo pětileté působení ve vládě. Má za to, že čeští daňoví poplatníci budou vracet velké částky nejen z letošních 82 milionů eur vyplacených Agrofertu, ale od počátku jeho kariéry, a premiér buď prodá firmu, nebo jej Komise přinutí k demisi. Naši novináři selhali, když brali úkrok se „svěřeneckým fondem” vážně.
V žádném případě, máme-li si zachovat důvěru v českou justici, nemůže Babiš dle logiky důkazů soud nad Čapím hnízdem vyhrát. Pátrání po e-mailových kontaktech s Agrofertem, výpisy z účtů a výslechy zaměstnanců propojení farmy s utajenou podnikovou matkou snadno prokážou. Nadnárodní banka HSBC se sídlem v Londýně poskytla hnízdu masivní úvěr jen proto, že je považovala za součást koncernu. Možná ani netušila svůj omyl.
Téměř úsměvné je ale dávné doznání samotného majitele, kdy při natáčení dokumentu Matrix AB v roce 2015 přiznal, že Čapí hnízdo byl „nejlepší projekt, jaký kdy vymyslel“. „Napadl mě, když jsem čekal s dětmi ve frontě v zoo. U krmení koz byla obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám něco podobného. Je to fantastický projekt, 90 hektarů, atrakce pro děti, spousta zvířat, ekofarma,” uvedl.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Smutnější než malý dotační podfuk je ovšem česká netečnost vůči tak zřejmému střetu zájmů od samého počátku, kdy se Babiš pustil do politiky, aby si přivlastnil stát jako svou firmu. Buď vládnou principy, nebo principál.