Článek
Po převzetí moci Donald Trump možná zklamal nejtvrdší jádro svých příznivců tím, že změny probíhaly pomalu, a nebo se neuplatnily v praxi (například zrušení tzv. Obamacare). Navíc se jeho fanoušci cítili podvedení, že Trump nezahájil soudní procesy proti Clintonové. Přitom ve své kampani líčil Clintonovou téměř za mřížemi, a to hlavně díky jejím chybám v americké zahraniční politice. Trump se ukázal ve skutečnosti jako dobrák, který udělal tlustou čáru za jejími poklesky a chybami. Zaměřil se však na něco mnohem těžšího než osobní msta nebo vyčítání chyb. Jeho snahou je radikálně otočit kormidlo americké zahraniční politiky.
Prvním krokem, který tuto velkou změnu paradigmatu naznačoval, bylo odstoupení od pařížské dohody o změně klimatu uzavřené za veliké slávy v roce 2015. Důvod je jednoduchý. Boj za ochranu životního prostředí a prosazovaní agendy globální klimatické změny jsou ve skutečnosti pouze prostředky politického boje. Nikoliv však cíle samy o sobě. Cílem není ochrana životního prostředí, ale postupné prosazovaní globálních zájmů a ztráty suverenity států. Jelikož USA od dohody ustoupily, dohoda v podstatě ztratila smysl. Jednalo se o první signál toho, co bude v budoucnosti znamenat slogan „America First“.
Druhý krok k pomalému uskutečňování Trumpovy politiky přichází nyní v podobě neprodloužení smlouvy s Iránem. Krok velmi diskutabilní, protože jediný jistý důsledek bude zvýšení napětí na Blízkém východě. To nikomu neprospěje a tato eskalace napětí může v každé chvíli přerůst ve větší ozbrojený konflikt. Zvýšení napětí pocítí i spotřebitelé v Evropě, protože čím víc nestability v tomto regionu, tím víc poroste cena ropy. Otázkou je proč Donald Trump provedl tento na první pohled nelogický a nebezpečný krok?
Po vypovězení smlouvy je nyní jasné, proč Macron, Merkelová a Johnson navštívili nedávno krátce po sobě Washington. Chtěli bez pochyb zvrátit rozhodnutí Donalda Trumpa v této otázce. Trump však vyslal jasný signál, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, protože je to on, kdo řídí největší vojenskou a obchodní velmoc. Jinak řečeno „já jsem nejsilnější a vy musíte přijmout moje pravidla“. Je na vás, zda budete chtít stát na straně mojí nové Ameriky, která již nehájí univerzální dobro, ale pouze národní zájem.
Nesmíme však zapomenout, že vypovězení smlouvy je typické Trumpovo gesto v tom, že zároveň nenavrhl žádné další podmínky nebo jinou smlouvu. Možná se dočkáme brzo jiné smlouvy, ale jedno je jasné. Trump si takto zajišťuje, že do nového vyjednávání bude vstupovat z pozice silnějšího a situaci využije hlavně k získání prospěchu pro USA.
Druhým důvodem je vnitrostranická situace v USA a blížící se volby do Sněmovny reprezentantů a části Senátu. Odstoupením od smlouvy Trump dal najevo jasný signál, že odhodlání bojovat proti dědictví Obamovy administrativy trvá. Tím si znovu získá své příznivce, kteří o jeho úmyslech v boji proti globálním elitám začali pochybovat. Jako bonus Trump může získat nové voliče napříč politickým spektrem. Irán je totiž vnímán jako nestabilní země a Trump tak velmi oslabuje opozici, která nemůže potvrdit nebo vyvrátit z toho plynoucí rizika.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Trump odstoupením od smlouvy vytvořil nový blok zemí, konkrétně Izrael a Saúdskou Arábii, které spojil společný nepřítel Irán. Otázkou je, jak se k tomu postaví další mocnosti jako Rusko, Čína, Německo, Velká Británie, nebo Francie. Trump otvírá novou kapitolu světových dějin, které přestanou být tak lehce čitelné jako doposud. V těch minulých dějinách o tom, co je dobro a co zlo, rozhodovaly hlavně nadnárodní instituce. Trumpova politika se vrací k základům, a tím je pro každý stát národní zájem. Je pochopitelné, že politici nemají z této nové situace radost, protože je tak činí zodpovědné za národní rozhodnutí, bez možností převést zodpovědnost na nějakou vyšší nadnárodní instanci.