Článek
Proč pravice jásá nad kandidátem, který ji kdysi prakticky a na dlouho zdiskreditoval, je pochopitelné.
Dnes je ohrožena republika i liberální demokracie. A spolupracovníkovi StB, obviněnému z trestného činu, jenž hodlá ovládnout klíčová ministerstva, řídit stát jako svou firmu a omezit zastupitelskou demokracii, nahrává prezident do očí bijícím porušováním Ústavy. Ponechat menšinovou vládu v rukou uzurpátora do příštích voleb bez souhlasu Parlamentu, který nemá ani potřebnou většinu systémových stran, aby se rozpustil a mohly být vyhlášeny nové volby, to se snad ještě západní demokracii nestalo.
Levicová média (Respekt, aktuálně.cz) by snad s mou charakteristikou i souhlasila, kdyby nebyla posedlá ideologií a nechtěla za prezidenta eurofilního Jiřího Drahoše. Pochopitelně jim antiintegrační (EU), antiimigrační, euroskeptický a vlastenecký kandidát Topolánek nevoní. A tak jeho šance zkreslují, jako by skutečně analyzovala situaci. „Je to silný kandidát, výborný debatér, dobře vypadá, má politické zkušenosti, je mnohem chytřejší, než si většina myslí... ale co může nabídnout voličům KSČM, SPD, ANO?” Není spasitel, aby mu lidé odpustili dávné skandály, říká šéfredaktor Respektu Erik Tabery.
I za normální politické situace nabízí prezident s omezenými pravomocemi velmi málo, vlastně jen sebe a možnost propagovat své názory. A jistěže voličům zmíněných stran nemá tuplem co nabídnout, ti většinově volili a budou i nadále volit nynějšího prezidenta. A jejich vedoucí činitelé jim nepochybně důrazně připomenou, aby tak činili.
Volební matematika ale hraje pro čerstvého kandidáta. Volič je suverén. Některým se nebude chtít rozhodovat mezi Topolánkem a Zemanem a k volbám nepůjdou. Nějaké velmi malé procento mu hlas přece jenom dá. A vzhledem k tomu, že toto voličstvo získalo ve volbách i se Zemanovou stranou SPO (0,36 procenta) jen nepatrně přes 48 procent, dostane od nich prezident jistě o chlup méně.
A co ta druhá, nadpoloviční část, kterou nepochybně prezident čtyři roky tolik štval? I zde budou odpadlíci, jimž ani jeden kandidát nestojí za hlas, ale nebude jich mnoho, tato inteligentnější většina dobře ví, že volí jen menší zlo a nikoli spasitele.
A právě jim Topolánek jednu zásadní věc slibuje – dodržovat Ústavu. A to dnes v tak fatální krizi naší demokracie znamená víc než dost. Dávné skandály z pravěku politiky vybledly (týden je v politice dlouho, natož osm let) a tak budou opomíjeny. Zuřivě jsem kdysi psával proti jeho vládě s korupčním komplicem a zvyšováním daní, čili kvůli porušení pravicového dogmatu – Ó hrůzo! nádavkem v začínající recesi, kdy se mají berně snižovat. Ani jeho huba nevymáchaná mi nekonvenuje. Ale čo bolo, to bolo! Dnes jde o záchranu republiky a jiná možnost není. Jak bystře poznamenal Daniel Kaiser v Echu, voliči teď mají možnost udělat „reparát za volby sněmovní a dodatečný pokus omezit predátorovi výběh.”
Je téměř jisté, vis maior, že se Topolánek těsnou většinou prezidentem stane. Ještě dnes si na to jdu vsadit.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.