Článek
Mohlo by se zdát, že jsme svědky jakési politické revoluce. A pokud jde o sílící ideové podhoubí nových hnutí na okrajích politického spektra, jakož i nové typy „populismu“, tak v jistém slova smyslu ano.
Jenže až se v USA sečtou všechny hlasy, v Bílém domě s velkou pravděpodobností neusedne ani Bernie Sanders, ani Donald Trump. A nacionalističtí populisté, jako je Marine Le Penová nebo Alternativa pro Německo, mají v Evropě stejně daleko k vládě jako Trump a Sanders v USA.
Neznamená to, že politici reprezentující z pohledu hlavního proudu extrémy nemohou vyhrát v některých státech, jako se to stalo v primárkách v New Hampshire. Nebo jako se to stalo ve Španělsku a Řecku v podobě nástupu krajně levicových hnutí, či v Maďarsku a Polsku, kde dokonce samojedině vládnou nacionálně orientovaní pravicoví populisté, na něž se politický „mainstream“ v EU dívá skrze prsty.
Navzdory všem těmto dílčím úspěchům extrémů napravo a nalevo od politického středu má ale politickou budoucnost USA i EU nadále pevně v rukou méně hlasitá většina středových voličů. Ti nakonec pošlou do Bílého domu někoho méně extrémního, než jsou kandidáti, kteří se svezli na vlně tekutého hněvu vůči establishmentu v New Hampshire. A v Evropě ve většině zemí nedovolí výraznější nástup radikální levice nebo radikální pravice.
Je samozřejmě možné, že se politické kyvadlo může celkově vychýlit více doprava nebo doleva, než tomu bývalo. Doba je turbulentní. Není ale pravděpodobné to, co kupříkladu Evropa zažila ve 30. letech minulého století. Při vší úctě k předpovědím dnešních katastrofistů nevytváří ani řádění volné ruky trhu, ani masová migrace podobné podmínky pro tak radikální změnu v politice, jakou vytvořil rozvrat Výmarské republiky nebo před ní chaos v Rusku. Už proto, že vše je dnes navzájem mnohem více propojeno a extrémy se vyvažují nejen v rámci jednotlivých států, ale i v rámci jejich unií.
Jak USA, tak EU jsou nadále postaveny na silných středních třídách. Ty sice ztrácejí svoje jistoty a vnitřní soudržnost pod tlakem globalizace i dalších faktorů, takže v nějakém okrajovém státě unijního celku mohou uspět. Ale celkově nejsou tyto střední vrstvy zatím rozvrácené natolik, aby většinově napříč USA či Evropou nabídly možnost experimentovat se svou budoucností radikálům na jedné či druhé straně politického spektra. A pokud se současné krize výrazně neprohloubí, v dohledné budoucnosti to tak i zůstane.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).