Článek
Prezident Zeman na rozdíl od několikaměsíčního zdržování výměny ministra kultury vloni v létě bleskurychle Havlíčka vedením ministerstva dopravy pověřil, ale asi mu celá věc vrtá hlavou, protože nyní se prý chce Babiše na délku Havlíčkova mandátu zeptat. Asi i jemu dochází, že vést dvě velká ministerstva možná není v silách jednoho muže, i když je to známý workoholik. Zvlášť když má také na starost vládní agendu vědy a výzkumu, a je místopředsedou vlády.
Česká média dokonce před několika dny zaznamenala, že při hájení svých různých agend se superministr pohyboval mezi Senátem a Sněmovnou tak rychle, že bylo těžké s ním držet krok. A přitom prý stejně nestíhal, takže některé návrhy zákonů, které měl hájit ve Sněmovně, propadly.
Prezidentovi svoje vážné obavy o superministrovo možné přetížení tlumočil i šéf českých komunistů Vojtěch Filip. Komunisté dokonce hrozí, že vyvolají s ANO o celé věci dohodovací řízení, což ovšem s Babišem ani nehne. Dobře ví, že KSČM musí občas zařinčet svými zrezavělými zbraněmi, aby jí neutekli i ti voliči, kteří ji ještě drží nad pěti procenty.
Zeman je ovšem jiný kalibr, a Babiš ho obvykle poslouchá jako dobře vycvičená čivava. Takže když se pan prezident přísně zeptá, jak to vlastně Babiš myslí, když tvrdí, že Havlíček bude superministr až do voleb, můžeme se dočkat jiné odpovědi než té, kterou poskytl Babiš při sněmovních interpelacích už po návštěvě Filipa u prezidenta předsedovi ODS Petru Fialovi: „Já si myslím, že určitě nebudu obsazovat ministerstvo dopravy jiným ministrem. Je to definitivní rozhodnutí, moje, je to moje kompetence. A já s tím Havlíčkovi budu pomáhat.”
Pokud bude ale tváří v tvář pokárán prezidentem, není vyloučeno, že premiér ze své vzdorné pózy sleví a sdělí nám, že superministr bude superministrem, jen dokud nedokončí organizační restrukturalizaci na dopravě. Pak už ji bude možné opět předat nějakému méně výkonnému člověku, možná dokonce přímo členovi hnutí ANO, jemuž zreorganizované struktury snad znemožní, aby při plnění hesla „prostě to zařídíme“ nečpěly ministerské zakázky na to či ono korupcí.
Je vlastně dobře, že máme premiéra, kterému nedělá problém, jak už si všimli někteří komentátoři, pružně odvolávat, co odvolal, a slibovat, co už slíbil. Jenom je škoda, že pan prezident, který pro změnu zvládne leccos pružně vysvětlit, neb je autorem slavného výroku, že jenom blbec nemění svoje názory, nám vzhledem k ukončení spolupráce s TV Barrandov ke kauze superministra nic moudrého asi neřekne. Mohl by se přitom třeba zamyslet nad tím, zda chaotické a nesystémové jednání není znakem slabosti spíše než úspěšného vládnutí.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Na druhou stranu ale také víme, že pan prezident nechal Andreje Babiše vládnout v demisi více než šest měsíců. Takže by nemělo být pro nikoho překvapením, pokud se oba politici naopak přátelsky shodnou, že i současné nesystémové řešení je vlastně zcela systémové, a dobře slouží naší zemi, v níž tak jistě už brzy budeme cestovat po skvělých dálnicích, silnicích i superrychlých železničních tratích. Zvlášť když Havlíčkovi vypomůže pan premiér a panu premiérovi vypomůže pan prezident.