Článek
Mezinárodně zakázaná smrtící látka je ruský vynález, není snadné ji skladovat a ještě obtížnější je s ní manipulovat. Ruská vláda si ovšem s takovými nepřímými důkazy hlavu nedělá. Chcete snad studenou válku? opakuje často Kreml.
Uplynulo osm dní a v Londýně byl 13. března nalezen mrtvý Nikolaj Glužkov, blízký spolupracovník oligarchy Borise Berezovského, který se údajně před pěti lety oběsil. Možná náhoda.
Jako obvykle po ruském atentátu a narušení suverenity se rozpoutala diplomatická ofenzíva a premiérka vyhostí 23 ruských diplomatů, velvyslance si nechá na příště, vládní činitelé ani nikdo z královské rodiny nepojedou do Ruska na mistrovství světa ve fotbale (fotbalisté zákaz nedostanou, to by se národ rozčílil) a britský zástupce v OSN odsoudil hanebný čin ruské vlády. Ministr zahraničí Johnson varoval Rusko, aby nepodceňovalo britské rozhořčení. V Kremlu se teď jistě třesou strachy.
Britská ministryně vnitra oznámila parlamentu čtrnáct případů smrtelných atentátů na Rusy a jejich anglické spolupracovníky, z nichž polovina byla doposud oficiálně označena za sebevraždu nebo nevyjasněné okolnosti. Nejvyšší čas.
Americký ministr zahraničí Rex Tillerson po svých ostrých slovech na adresu Ruska dostal druhý den padáka. Prezident Trump nemá rád kritiku ruské vlády, přestože vraždí své bývalé občany na cizím území, považuje moralizování v mezinárodní politice zřejmě za kontraproduktivní. S každým nutno obchodovat.
Evropská unie a Francie jsou v odsouzení opatrné, geopolitické ohledy převažují, Rusko zlobí v Sýrii a přitvrzovat sankce v případě Putinova režimu by nemělo velký smysl respektive dopad. Ostatně Itálie po volbách je ostře proti.
Rusové mají na všechno fantastickou odpověď podle pravidla nikoli vrah, ale zavražděný je vinen. „Britské obvinění Ruska je snaha ovlivnit nedělní prezidentské volby, atentát nejspíš spáchaly britské nebo americké bezpečnostní složky,” namítl Jevgenij Primakov ml., zástupce Putinovy volební kampaně.
Pozadu za ním nezůstal ani Vasilij Něbenzyja, ruský velvyslanec při OSN: „Britská veřejnost je nevzdělaná a Scotland Yard zřejmě už neovládá umění dedukce jako Sherlock Holmes.” Každý střet s Ruskem má komediální rysy.
Zločinných režimů je na světě mnoho a z hlediska pragmatismu a reálpolitiky je třeba jistě rozlišovat. Čínská vláda pronásleduje křesťany, muslimy a buddhisty v Tibetu. Islámské vlády k tomu většinou přidávají homosexuály a diskriminují ženy. Ale Severní Korea a Írán představují skutečné nebezpečí a to je jiná politická váha.
A co Putin? Olga Kryštanovskaja, věrná poslankyně jeho strany v dumě, napsala, že 84 procent ruské elity jsou bývalí důstojníci a spolupracovníci KGB, a ta by to jako socioložka měla vědět.
Pro západní politiky, tak jako pro Churchilla, je Rusko „hádanka a záhada zahalená neproniknutelným tajemstvím”. Vypadají přece tak evropsky a civilizovaně, že? Proč tak hloupě, zbytečně a nesmyslně porušují civilizovaná pravidla?
Odpověď je prostá. Vláda mafie je obezřetná a couvne jen před silou. A Putin nemůže být racionální jako vládce slabého impéria, a tak Západ zkouší, aby zjistil, kam až může zajít.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.