KOMENTÁŘ: Pragmatik - Josef Koukal

Jan Hamáček coby šéf krizového štábu, ministr vnitra a vicepremiér kabinetu, za jehož vládnutí se epidemie koronaviru v zemi rozhořela tak, že si na nás ukazuje celý svět, právě takovou komisi žádá. Měla by odpovědět na otázku „kdo před druhou vlnou pochybil, jak pochybil a jak to celé zpětně bylo“.

Osobně se zjevně cítí silný v kramflecích a předem počítá, že pozornost badatelů se zaměří na jiné. Nápověda směřuje ke koaličnímu partnerovi a vládnímu šéfovi, který, jak Hamáček dále uvádí, do rozhodování o restrikcích razantně vstupoval.

Ony vstupy jsou ještě v čerstvé paměti. Ani ne tak z července, kdy lidi k nošení roušek vyzývalo vedle Hamáčka více zastánců opatrnosti. Tehdy šlo o nezávazné veřejné apely, přičemž z opačného tábora stoupenců rozvolňování zněly hlasy bohužel hlasitější, a to i od opozice, která dnes Hamáčkovi tleská.

Udělal-li premiér zásadní rozhodnutí, pak koncem srpna, kdy vystoupil proti části znovuzaváděných opatření vlastního ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Přičíst mu lze i dílčí zásluhu za liknavý přístup ke zpřísňování režimu až do voleb, když už se křivky strmily prudce vzhůru.

Hamáček se chová jako pragmatik. Cítí, že hnutí ANO začíná doplácet na zhoršení krize, nepříjemná omezení civilního života, ekonomické dopady. Proč se nepokusit přilákat zpět část voličů, kteří jeho stranu v posledních letech opustili, zvlášť když ČSSD už má dnes stěží co ztratit? Co na tom, že sociální demokraté na jaře zřízení parlamentní komise - ovšem k nákupům zdravotnického materiálu, s nimiž byl Hamáček jako ministr vnitra spojen - odmítli.

Andrej Babiš se po zmatcích z konce léta snažil stáhnout, jeho eso Romana Prymulu ale za měsíc zničila aféra se schůzkou v zavřené restauraci. Vlastní popularitu začal premiér šrapnelovat v posledních týdnech káráním obyvatelstva. Vemlouvavá slova nahradily výtky k nízké disciplíně při dodržování vládních nařízení. Teď ještě nůž v zádech...