Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Poučení z nepovedené války v Iráku - Thomas Kulidakis

Tvrdá kritika invaze do Iráku v roce 2003 britské vyšetřovací komise vedené Johnem Chilcotem je příležitostí k zamyšlení nad hranicemi vzájemných spojeneckých závazků států.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Poučení z nepovedené války v Iráku - Thomas Kulidakis

Chilcotova zpráva ve své podstatě potvrdila nyní známé skutečnosti. Svržení Saddámova režimu se odehrálo na základě informací o zbraních hromadného ničení, jejichž existence nebyla dosud potvrzena. Spojené státy se svými spojenci sice dokázaly vyhrát válku, nikoliv však mír. Pro stabilizaci země neexistoval žádný reálný plán.

Výsledkem mocenského vakua je dosud trvající nárůst sektářského násilí mezi šíity a sunnity. Dále vzestup radikálních islamistických sil v podobě Al-Káidy, samozvaného Islámského státu a dalších.  Saddámův útlak vystřídalo vraždění a ničení obdobné, jen v jiném hávu. K problémům se přidalo vměšování ostatních zemí v regionu, které touží po zvýšení své moci.

Chilcotova zpráva potvrdila, že bývalý britský premiér Tony Blair záměrně nelhal, ale k vyhlášení války neměl důvod, protože nebyly vyčerpány všechny možnosti mírového řešení. Blair trvá na správnosti svržení Saddámova režimu. Zároveň je mu líto všech chyb plynoucích z rozvratu země baasistického režimu.

Jeho lítost může být morálním zadostiučiněním, pro mnohé dokonce zdrojem radosti a základem útoků na euroatlantickou civilizaci. Život dvěstěpadesáti obětem teroristického útoku v Bagdádu z minulého týdne, ani obětem sektářského násilí a džihádistů však život nevrátí.

Nyní je nejen důležité stabilizovat celou oblast, Irákem a Sýrií počínaje, ale poučit se i pro časy budoucí. Tony Blair a jeho spolupracovníci byli zpočátku kritičtí vůči možnému útoku a okupaci Iráku. Vše se změnilo v roce 2002. Po osobním jednání Blair za sebe i londýnskou vládu ujistil George Bushe mladšího, že „při něm bude stát, ať se děje cokoliv“. Bývalý prezident Spojených států, karikovaný po celém světě pro své - jemně řečeno - chabé znalosti, získal cenného spojence. Takového, který mu pomohl překonat odpor kontinentální Evropy a sehrál roli v přesvědčování OSN.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

Podle Chilcotovy zprávy přijal Blair svou roli kvůli obavám o budoucnost vztahu s tradičním spojencem. Jak ho však upozorňovali jeho spolupracovníci, pevné spojenectví unese také slušně podaný, byť kategorický nesouhlas. To je poučení pro naši současnost. Obzvlášť v případě, že by se v zámoří stal pánem Bílého domu Donald Trump. I ten je totiž znám svou myslí znalostmi nezatíženou, o to však více arogantní a kovbojskou.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků