Článek
Za prvé zákon omezující kouření již v České republice platí. Funguje a podobá se zákonům ostatních zemí Unie. Jeho výsledkem je, že existují kuřácké i nekuřácké podniky. Tudíž existuje pro všechny možnost volby. Například na jídlo jít do nekuřácké a na kávu do kuřácké restaurace či kavárny. Nekuřáckých restaurací přibývá a kuřáci v nich nemají právo si stěžovat, že nemohou kouřit. Obdobně pak nekuřáci nemají co namítat v podnicích určených vyznavačům nikotinu.
Za druhé nazývat nějaký zákon „protikuřáckým“ je velmi nehezké směrem k odhadované čtvrtině kuřáků. Ti jsou plnoprávnými obyvateli České republiky, nikoli jakýmisi občany druhé kategorie. Svatá válka proti kouření zavání také schizofrenií. Je zvláštní na jedné straně natahovat ruku a vybírat zvýšenou spotřební daň a zároveň bojovat proti jejímu zdroji. Prostě buď je produkt legální, nebo není.
Za třetí argumentovat ochranou zdraví a pasivním kouřením je milé. Ať již se jedná o kuřáky, nebo nekuřáky. Ale ruku na srdce. Žijeme v době, jejímž znamením je snaha o nápravu zkaženého životního prostředí. Cílem je například odbourání nejrůznějších pesticidů, chemických přísad v potravinách, zplodin v ovzduší. Problémem je také vzrůstající imunita původců nemocí vůči antibiotikům.
Za čtvrté je tady politická bouře. Výhrůžky koncem koalice, obviňování ze zrady, podlosti a tak dále. To by si ovšem koalice opravdu měla vyřešit sama. Pravda je, že když se na něčem dohodla, mělo to hnutí ANO dodržet. Stejně tak je ale pravda, že díky pozměňovacím návrhům zbylo ze zákona pouhé změkčilé torzo, podobné stávající úpravě. Vždyť sama náměstkyně ministra zdravotnictví veřejně prohlásila, že „polovičatá řešení nemají smysl. Pokud má platit zákaz, má být absolutní.“ Zákon měl být totiž jedním z nejpřísnějších v Evropě a zakazovat i kouření v autě za přítomnosti dětí.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Takže suma sumárum se toho opravdu zase tolik nestalo. Zákon podobný Evropě máme, a dokonce i s obdobnými výjimkami jako ostatní unijní státy. Politici se pohádali – to je také běžné. Jediné, co by nás mělo zneklidnit, je, že když se dělá haló z takové – s prominutím a vší úctou – prkotiny, co až se bude dít něco opravdu vážného a přijdou vážné problémy? Ale i tady můžeme najít klíč k pochopení. Ony se totiž blíží volby, jak všichni víme. Ty jsou tím vinny. Je třeba ukázat se opět občanům. Lepší by ale bylo ukazovat se s kladným programem a plány.