Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Policejní fraška a blamáž - Thomas Kulidakis

Dění kolem reorganizace policie nápadně připomíná literární a divadelní žánr, který se objevil už v antice. Je jím fraška. Zároveň se část policistů a státních zástupců blamuje tím, jak se ve „válce policajtů“ vydávají na pospas politickým vlivům a bojům.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Policejní fraška a blamáž - Thomas Kulidakis

Je skutečně zajímavé, kolik se znenadání objevilo expertů a specialistů na bezpečnostní problematiku. Je až s podivem, že v České republice nemáme nulovou kriminalitu. Asi je to jejich nedostatečné angažmá, které působí, že jedna kauza stíhá druhou. Dovolím si nyní čtenáře ušetřit sáhodlouhého výčtu případů, které jsou všem známy. Minulých i současných.

Místo toho se soustředím na podstatu věci. Jako občan si přeji policii, která koná. V případě potřeby chrání majetek, zdraví a bezpečí občanů země v ulicích, domovech, na silnicích a kdekoliv jinde. Do té doby, dokud ji nepotřebuje, neměl by o ní občan v demokratickém státě ani vědět. Měl by v klidu žít v jistotě, že někde v dáli, tiše a efektivně pracuje sbor profesionálů placených z daní všech obyvatel.

A to je podstata dění kolem nyní tak propírané a ze všech stran obracené reorganizace. Ve standardně fungujícím demokratickém státě, ve kterém vládne zákon a právo, bychom nemuseli o nějakém plánu mít ani ponětí. Policie by se měla podle vlastních postupů a platných zákonů se souhlasem vlády reformovat. Občané by se následně dozvěděli, že proběhla reorganizace. Pokud by měla dobré výsledky, pokračovalo by se dál. Pokud ne, odpovědní lidé by odešli a z předchozích omylů poučené vedení policie by provedlo jinou. Opět za souhlasu vlády. V případě potřeby změny zákona i za souhlasu parlamentu. V demokratickém státě musí být totiž policie pod civilní kontrolou a odpovídat zákonům.

Část policistů a státních zástupců se také blamuje. Vytahování kauz na veřejnost, vzkazy přes média, do nichž unikají informace dřív, než se je dozvědí ti, jichž se primárně týkají z hlediska odpovědnosti. Tak vypadá demokracie a právní stát? Cožpak si tito lidé neuvědomují, že nyní se stávají prostředky politického boje? Podstata problému mizí a vzhledem k předvolebnímu období se vše stírá v politicky účelových prohlášeních.

Neměli bychom znát ani jména jednotlivých policistů, z nichž se dělají ikony s aureolou jediných spravedlivých bojovníků za právo a pořádek. Vzpomeňme si příklad policisty Kubiceho a jeho zprávy. I on byl vydáván za jedinou záruku boje proti zločinu. Odešel a vyvstal hrdina nový. Ale tak to být nemá.

To vše je jen výrazem ubohosti některých aspektů polistopadového vývoje. Občané zahlcení dlouhými lhůtami soudů a spravedlností ne vždy slepou již dávno pochybují o právním státě. Nynější vývoj jejich důvěru v policii, vládu práva a pořádku rozhodně neobnoví.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků