Článek
Přijmeme-li tvrzení kamarádky, že ona jen drží dietu, protože chce být štíhlá, může se nám stát, že už žádnou kamarádku mít nebudeme nebo za ní budeme jezdit do nemocnice, kde bude na umělé výživě.
Skoro nikdo si nepřeje existenci Islámského státu, natož aby ho běžel uznat. Pokud jej ale chceme porazit, tak si ani v jeho případě nesmíme lhát do kapsy. V obavě, abychom mu náhodou nepřiznali legitimitu, kterou nemá, používáme raději spojení slov jako teroristická organizace zvaná Islámský stát. Nejenže je to krkolomné, ale hlavně to maskuje nebezpečí, které Islámský stát představuje.
Teroristé to nesporně jsou, a brutální. Ale je to skutečně stát, protože má většinu jeho atributů. Má vlastní politiku, místní samosprávu, kdy každou oblast spravuje emír, i rozpočet s definovanými příjmy z daní a prodeje ropy přes sousední státy – polorozpadlou Sýrii a našeho spojence v NATO Turecko. Stará se o běh nemocnic i škol i o dodržování zákona, byť podle velmi sporného výkladu práva šaría. Pokud si uvědomíme, jak široké základy Islámský stát má, dojde nám, jak velká síla bude potřeba k jeho porážce. Samotné nálety stačit nebudou.
A co se týká vlny migrantů, za první čtyři měsíce jich dorazilo do Evropy sto tisíc, což je počet, jaký se v minulosti označoval za stěhování národů. I u aktuální záplavy migrantů je potřeba si uvědomit její příčiny a nebýt jen zaslepen xenofobními názory. Jsou tam lidé prchající před válkami v Sýrii, Iráku, Afghánistánu a Libyi, kterým nic jiného nezbývá, ačkoli by nejraději zůstali doma. Islámský stát se nedaří porazit stejně jako Tálibán v Afghánistánu; a Libye se po zásahu mezinárodních sil propadla do chaosu. Konflikty se mezinárodnímu společenství nedaří zastavit i proto, že v nich každý prosazuje své partikulární zájmy místo toho, aby se řešil hlavní problém.
Ale polovinu uprchlíků tvoří lidé, kteří prostě míří za lepším. Dostat se do Evropy je touhou mnohých Afričanů nejen ze severu černého kontinentu, ale i z Nigérie, a dokonce ze zemí sousedících s JAR. Jsou ochotni pro to udělat všechno, co jde. Mnozí si berou Evropanky, aby si dopomohli k občanství, další využívají sítě převaděčů, kterým platí horentní sumy i poté, co se dostanou do vysněných zemí.
Jednou z příčin migrace je chudoba, rozevírající se nůžky mezi bohatým severem a chudým jihem, kde obyvatelé cítí, že nemají dostatečnou perspektivu. Proto jich stále více hledá možnost, jak se dostat do bohatších zemí, které vnímají jako ráj. Této touhy využívají převaděči.
Pokud tyto lidi nepřijmeme, bude to působit nehumánně a nekřesťansky, protože jde o naše bližní a s potřebnými se máme rozdělit jako svatý Martin o plášť se žebrákem. Ve skutečnosti se však nedělíme o plášť s ubožáky, ale se zločinci, kteří z uprchlíků jen tyjí. Pokud migrantům poskytneme možnost v Evropě zůstat, a bohužel je jedno, zda půjde o uprchlíky před válkou, nebo ekonomické migranty, jen promažeme systém, jemuž dodáme nezbytné palivo – peníze.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Převaděči mají své lidi, kteří přijdou zkasírovat migranty o peníze, které získají z legálních i nelegálních zaměstnání, popřípadě jiní jejich komplici přijdou zkasírovat příbuzné, jimž migrant posílá domů peníze. V případě ekonomických migrantů je potřeba, aby poznali, že velké většině cesta do Evropy nic nepřinese, takže o ni nebudou mít zájem.