KOMENTÁŘ: Migranti před branami - Antonín Rašek

Po tzv. arabském jaru migrační vlny z Afriky a ze Středního Východu zesílily. Do roku 2030 tu bude sto miliónů nezaměstnaných. Ze Sýrie uprchly téměř tři milióny obyvatel a na severu Afriky je přes půl miliónu uprchlíků, kteří se chtějí dostat do Evropy. Nyní musíme počítat s migrací z východu. Od rozpadu Sovětského svazu odešlo jen z Ukrajiny sedm miliónů lidí.

Itálie je z migračních vln nešťastná. Bývalý italský ministr zahraničních věcí Franco Frattini, politik ze země, která je z evropských zemí nejvíce ohrožena děním v arabském světě, otevřeně řekl, že jde o hrozbu „exodu biblického rozsahu“. K radikálním a zároveň diskutovaným krokům se po referendu rozhodli Švýcaři, kteří chtějí příliv migrantů výrazně omezit.

Představa, že migrace nebude politickým tématem, je naivní. Spolu s nacionalismem je hlavním programem populistických stran, někdy jediným. Tím spíš se musí prosazovat věcný pohled. Stárnoucí Evropa pracovní síly potřebuje, ale vždy půjde o to jaké a za jakých podmínek, aby se po získání praxe mohli i vrátit a uplatnit zkušenosti doma.

Není prozíravé odčerpávat z ohrožených zemí mladé a kvalifikované pracovníky, protože na nich je založen jejich lepší budoucnost a tím i nižší nelegální migrace. Perspektivní pomoc těmto zemím spočívá v investicích do jejich rozvoje.

Vzhledem k naší historii se už z humanitárních důvodů nemůžeme přijímání migrantů politických vyhnout. Těch není mnoho. Spíše jde o sociálně motivované. I naše migrace byly takové.

Evropské země ale mají svou hladinu saturace, tj. schopnosti migranty a nová etnika absorbovat. Je-li překročena, stává se bezpečnostní hrozbou. Stačí vzpomenout před několika lety hořící Paříž a nepokoje v Londýně. Evropa je civilizací preferující svobodu, demokracii a humanistické ideály. Těžko může integrovat etnika, která mají diametrálně odlišné hodnoty a životní styl a přizpůsobit se nechtějí.

Nelze ani přehlédnout kritické hlasy, že nemůžeme přijímat nové nekvalifikované migranty, když jich sami máme mezi nezaměstnanými statisíce. Argumentovat, že naši občané nechtějí některé práce vykonávat, je neobhajitelná. Není ani tak problém, když někdo dočasně práci ztratí, ale když nikdy v pracovním poměru nebyl.

Vzhledem ke zvyšující se produktivitě práce nezaměstnáme v ekonomických organizacích produkujících zisk pracovně schopnou populaci celou. Nová místa budeme muset hledat v péči o staré lidi, v kultuře, ekologii, tělovýchově a sportu. Tyto oblasti budeme muset dotovat restrukturalizací státního rozpočtu.

Nyní se problematikou migrace zabývá jeden ze zákonodárných sborů. Určitě by si zlepšil pověst, kdyby se přiblížil legislativnímu řešení, které by v praxi prokázalo, že nejsme zemí s xenofobní pověstí, ale ani útulkem, v němž lze bez potíží získat po krátkém pobytu sociální výhody jako občané, kteří tu žijí celý život. Podobná představa je blízká většině našich občanů. Zatím se jí řídí převážně úspěšná i naše ve srovnání s jinými zeměmi relativně přísnější migrační politika.