KOMENTÁŘ: Malí vrazi opakují slovíčka aneb Kam slunce nechodí - Václav Klaus ml.

Jsem člen podvýboru pro náhradní péči a chystá se snad změna zákona 109. Vyrazili jsme na sever Čech do Děčína. Na jednu stranu je príma vidět lidi, co pracují v terénu, odvádějí obrovskou a nedoceněnou práci, na druhou stranu je strašné slyšet o rozvratu hodnot a pravidel i v této oblasti.

Velmi rychle roste počet mladých (často hluboko pod 15) kluků páchajících kriminální delikty, fetujících… Zároveň roste „lidskoprávní“ ochrana nezletilých a mladistvých a destrukce jakýchkoli pravidel a systémovosti.

Prudce roste agresivita problémových chovanců v dětských domovech a výchovných ústavech. Jejich zaměstnanci mají v rukou jen „dobré slovo“. Neutíkají jen úplně hloupí. Dříve ojedinělé napadání zaměstnanců se stává běžným jevem.

V Boleticích, díky obrovskému pracovnímu nasazení ředitele a zaměstnanců, je jedno z posledních míst, kde ještě dokážou pracovat i s extrémně nebezpečnými „dětmi“ často s bohatou kriminální minulostí. Díky tomu jsou k nim posíláni nejagresivnější mladíci z celé republiky.

Zní to blbě, ale práce pár desítek lidí tady v Boleticích chrání celý zbytek republiky, protože každý ředitel děcáku vám řekne, co dokáže jeden zkažený agresivní jedinec, nedejbože když jsou dva.

Jeden ústav za druhým přestává plnit svou funkci. Známe např. spor starosta senátor Canov (Chrastava) – exministryně Valachová (bude na příštím jednání podvýboru) ve věci „lidskoprávních“ personálních změn v ústavu v Chrastavě a následné (údajně tutlané) explozi sociálně patologických a kriminálních jevů tamtéž.

V Boleticích pan ředitel zatím odvolán nebyl a ústav funguje. Podle mě z jediného důvodu - protože jsou tam mj. malí vrazi, tak se ti „pokrokoví“ politici a aktivisté ještě přece jen trochu bojí do toho šlápnout, že by se mohla veřejnost (nebo pozůstalí) rozzuřit.

Pan ředitel mi vyprávěl o tlaku na odstranění mříží a „volné vycházky“, ale většinou se ubrání stylem „dejte mi to písemně, že mám D. G. pustit“.

„Řadu věcí dělám na hraně zákona.“

Třeba bodování chovanců za dobré chování a snahu, nějaké výhody, za problémy třeba přesun na horší oddělení. To se podle některých nových metodik již nesmí. Kluci mají neustále program. Školu. Ti starší práci v zahradnictví, v kuchyni. Aktivity sportovní, aktivity v přírodě. Drží tři vychovatele na skupinu šesti dětí.

Normální režim jeden na osm je zde nebezpečný. Není to dávno, co tu byla odhalena příprava vraždy vychovatele. „Ale teď už nesmíme mít kamery a náslechy a nic.“

Prokristapána, vždyť i v normální škole na škole v přírodě nebo na lyžáku je nutný režim, hodně aktivit, pravidla, bodování. Jinak jde škola (akce) do kytek. Natož u dětí, co mají vytetovanou slzu pod okem - prestižní značku, že už někoho zabili.

Většina vychovatelů v Boleticích jsou chlapi okolo 190 cm, pan psycholog vypadá, že dává tak 230 kg v benči a i pan učitel ve starší třídě má postavu a tetování asi jako Ondřej „Spejbl“ Hutník, který byl nedávno hvězdou boxerského galavečera Heroes Gate. Nejde to jinak, je to nebezpečná práce.

Na všem si můžete najít i komickou stránku. V devítce mají, jako všechny ostatní školy, povinný druhý cizí jazyk. Tady němčinu. Většina zdejších dětí má pochopitelně megaproblém i s češtinou. V sedmičce zrovna ale opravují český diktát. Okatý kluk tam má v sešitě pár červeně podtržených chyb, ale „o hodně míň než místopředseda sněmovny Pikal“, co nám onehdá psal na školský výbor o heraldice.

Úspěšnost ústavu je okolo deseti patnácti procent. Tj. že někdo se dostane mimo kriminální svět a žije plus minus spořádaný život. Není to špatné číslo, protože sem slunce fakt nechodí. Řada chovanců už tu měla před patnácti dvaceti roky svého tátu. Nesmyslným systémem sociálních dávek máme běžně druhou generaci lidí, kteří nikdy neviděli své rodiče pracovat. Nemají návyky.

Stát nemá žádnou koncepci, hodnocení ani cíl v této věci (problémové děti a péče o ně). Naopak zničil ještě fungující pravidla, metodiku. Pár lidí, jako pan ředitel z Boletic, ještě drží systém v nějakém chodu. Jak dlouho ještě?