Hlavní obsah
Matěj Široký

KOMENTÁŘ: Macronova zkouška ohněm - Matěj Široký

Emmanuel Macron poslední měsíce trávil hlavně snahou o reprezentaci Francie jako světové velmoci. Macron cítí příležitost stát se novým evropským lídrem a být víc než rovnocenným partnerem německé kancléřky Merkelové. Tuto snahu ukázal ve svém proslovu v angličtině na nedávném ekonomickém fóru v Davosu. Zde za velkého potlesku pronesl větu: „France is back“.

Matěj Široký
KOMENTÁŘ: Macronova zkouška ohněm - Matěj Široký

Aby se mohl stát novým světovým lídrem, však potřebuje silnou pozici na své domácí politické scéně. Tento měsíc odstartovala první vlna stávek, která má pokračovat v dubnu. Dokáže Macron prosadit své reformy a svoji politiku navzdory odporu ulice?

Připomeňme, že Macronova pozice na domácí scéně není nijak silná. Vyhrál prezidentské volby s nejmenším počtem hlasů ve francouzské novodobé historii. Navíc proti Le Penové, proti které by uspěl asi každý jiný kandidát. Jeho hnutí „Na pochodu“ také budí rozpaky, spíš než aby se jednalo o seriózní politickou stranu, která je zdrojem nápadů a inovací. Doposud se jeho poslanci vyznačují pouze velkou loajalitou k svému šéfovi. Jeho kroky a politická rozhodnutí také nebudí velkou oblibu u lidí, protože za necelý rok vlády již zavedl osm nových daní. K tomu výrazně zvedl cenu krabičky cigaret, která má progresivně vystoupat na symbolických 10 euro za krabičku. Další výrazné zvýšení daní přinesla speciální ekologická daň na diesel. Taktéž zvýšil důchodovou daň.

Důchodci proto tvoří jednu ze skupin, která se rozhodla manifestovat proti jeho vládě. Ale hlavní protivníci jsou však zaměstnanci drah, protože Macronova vláda oznámila, že chce tento státní moloch reformovat.

Zaměstnanci drah mají velká privilegia oproti jiným státním zaměstnancům, a ještě větší v porovnání se zaměstnanci ze soukromého sektoru. Speciální status zaměstnanců drah byl uzákoněn již v roce 1920. Základním privilegiem je, že se jedná o zaměstnaní, které není možné ztratit. Ke ztrátě zaměstnaní dochází výjimečně, a to jen v případě vážného profesního selhání. Plat zaměstnanců drah se zvedá automaticky v závislosti na odsloužených letech. Samozřejmostí je též doživotní bezplatné užívaní drah. Ale největší a zároveň nejdiskutovanější výhodou je hranice odchodu do důchodu, která je stanovena na 55 let pro zaměstnance a 50 let pro strojvůdce. Tyto hranice vycházejí z hluboké historie, kdy se ještě k pohonu vlaků používalo uhlí, a tak průměrný věk dožití zaměstnanců drah byl menší než celostátní průměr.

Ale to není všechno. Francouzské dráhy nahromadily za poslední roky obrovský dluh, který stoupá do výše 40 miliard eur. V následujících letech bude potřeba velkých investic do chátrající vlakové sítě a na nákupy nových dopravních souprav. Díky špatnému stavu železnic se také čím dál častěji vyskytují zpoždění a rušení vlakových spojů. A to vše za astronomické ceny jízdenek. Jen pro příklad: třísetkilometrová cesta v rychlíku, nikoliv v TGV, stojí 50 eur. Což v dnešní tvrdé konkurencí dopravců je opravdu nesmyslná částka, která jen ukazuje kam může vést monopolní postavení na trhu.

Co Macronova reforma tedy přináší? Macron chce, aby noví zaměstnanci drah byli přijímáni již za podmínek, které se blíží ostatním zaměstnancům. To znamená především zvýšení hranice odchodu do důchodu a změnu systému odměn. Následnou etapou by pak měla být postupná privatizace drah a otevření trhu konkurenci. Za to nabízí, že francouzský stát převezme astronomický dluh francouzských drah. Pro tuto reformu se může opírat o podporu lidu, a to jak u pravicové části obyvatelstva, tak i u progresivní levice. Proti sobě má naopak odbory a komunisty, kteří využívají protestů ke svému zviditelnění.

Je zajímavé, že Macron přesně kopíruje postup Sarkozyho, který chtěl dráhy také reformovat. Jenomže po několikatýdenní stávce, která ekonomicky naprosto ochromila Francii a kdy francouzský prezident chtěl povolat armádu, aby řídila vlaky a metro, nakonec od reformy ustoupil. Toto zaváhání se stalo osudným, pak už se o žádnou zásadní reformu nepokusil během celého svého zbývajícího období.

Matěj Široký

Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.

Macron tak musí uspět, jinak jeho mandát bude slabý a jeho ambice být evropským lídrem budou značně poškozeny.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků