Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Kdyby Babiš byl Harry Potter – Jiří Pehe

Novinky, Jiří Pehe

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Novoroční projev Andreje Babiše na nás dýchl atmosférou z dob před rokem 1989. Nejen proto, že občas nechtěně sklouzl do husákovské českoslovenštiny, ale i proto, že se prvoplánově a neúprosně nesl v duchu toho, co kdysi zesměšnil Václav Havel. Tedy jak naše země pod vedením dobré vlády vzkvétá, jak jsme šťastni a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jiří Pehe

Článek

Babiš začal slibně. Hned na úvod svého projevu si totiž položil havlovskou otázku, proč u nás nepanuje radostná spokojenost navzdory tomu, že se České republice tak daří. Neopověděl si na ni ale. Možná i on sice zná lidové moudro, že nejen chlebem je člověk živ, jenže kolik máme toho „chleba“, pan premiér vypočítával tak pečlivě a sliboval ho ještě víc, že se už nestačil dostat k tomu, proč nepanuje radostná spokojenost.

Anebo se k tomu možná dostat nechtěl, protože odpověď je evidentní, ale nepříjemná: navzdory materiálnímu vzkvétání je něco shnilého v zemi české.

Navíc: kdyby chtěl Babiš skutečně začít zkoumat to, co je shnilého v zemi české a proč u nás navzdory jím vylíčenému vzkvétání nepanuje všeobecná radostná spokojenost, musel by začít u sebe. Nebo lépe řečeno, u toho, co symbolizuje jeho i prezidentovo pohrdání některými demokratickými hodnotami, relativizování Ústavy i právního státu nebo jeho zatvrzelé odmítání postavit se čelem k vlastnímu trestnímu stíhání a Evropskou komisí potvrzenému konfliktu zájmů.

Diagnóza takových jevů by mohla být zlatým hřebem novoročního projevu, jenže po takovém zlatém hřebu by musel Babiš odstoupit. Takže zlatým hřebem je nakonec tento jeho výrok: „Představte si, že bych byl Harry Potter, měl zlatou hůlku a proměnil ty projekty [v národním investičním plánu] teď ve skutečnost. Stali bychom se okamžitě druhým Švýcarskem“.

Krásná představa, ale má to přinejmenším dva malé háčky. Jeden vězí právě v tom, že takovou kouzelnou hůlku nemáme, takže si každý může vymyslet kolik chce báječných projektů, ale politik by měl jedním dechem říct, jak je chce realizovat a jak je bude financovat. Ještě horší je, že Babiš, který vše posuzuje jen podle čísel, evidentně vůbec nechápe, že i kdyby se mávnutím kouzelné hůlky skutečně zrealizoval celý jeho investiční plán, nestali bychom se ani náhodou druhým Švýcarskem, protože Švýcarsko je Švýcarskem i proto, že tam platí zákony a slušné mravy. I pro politiky.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Když už ale premiér zabrousil do říše fantazie, v níž by dokázal velké věci, kdyby měl kouzelnou hůlku, popusťme uzdu fantazii i my. S pomocí kouzelné hůlky by kupříkladu prezident Miloš Zeman, předseda Senátu Jaroslav Kubera a předseda Sněmovny Radek Vondráček mohli snad pronést novoroční projevy, které by nebyly obsahově tak prázdné, že dokonce i Andrej Babiš zní v tom svém jako přemýšlivý člověk. Úplně nejlepší by ovšem bylo, kdyby si s pomocí nějaké kouzelné hůlky naši nejvyšší ústavní činitelé dokázali uvědomit, že jelikož zvládnou jen fráze a předvádění vlastních předsudků, udělali by národu tu největší službu, kdyby využili svého práva mlčet a novoročních projevů se vzdali. Málokomu by chyběly.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám