Článek
Krakovský arcibiskup způsobil v levicových kruzích poprask, když nazval genderismus totalitní ideologií a polský, český i maďarský episkopát jej solidárně podpořili.
Zneužívání výrazu totalitní je ovšem v dnešních půtkách běžné. Totalitní ale byly pouze režimy bolševické (Lenin, Stalin, Mao, Pol Pot) a následně hitlerismus, protože usilovaly o totální přestavbu nejen společnosti, ale i lidské přirozenosti, a tak ani fašistické režimy (Itálie, Španělsko, Chorvatsko, Slovensko) do této kategorie plně nespadají.
Mluvčí polských biskupů postoj katolické církve přesně definoval, že jde o ideologii některých homosexuálů, jež popírá přirozený rozdíl a komplementaritu obou pohlaví. S tím ani papež nic neudělá, taková je dvoutisíciletá tradice církve a v tomto dogmatismu odpovídá i zdravému rozumu. Muž a žena jsou odlišnou stránkou jednoho lidství a homosexuálové ve svém erotickém partnerství je skutečně plně nahradit nemohou, ty dva gravitační póly mají totožné a také nevedou k plodnosti. Už řecký filozof Aristoteles si všiml, že je homosexualita jakousi újmou, jako když se člověk narodí třeba slepý nebo hluchý, bez jednoho ze svých smyslů. Řekové rozhodně předsudky vůči takto „postiženým” neměli. Alexander Makedonský si na hradní hostinu přivedl svého přítele.
Samozřejmě do sporu se plete velmi nešťastná puritánská minulost. Pronásledování, perzekuce a trestání homosexuálů je naštěstí za námi. Dokonce ještě v minulém století byl „sterilizován” významný matematik a zakladatel prvních počítačů Alan Turing, který v roce 1954 spáchal sebevraždu. Naštěstí jsou takové hrůzy za námi a společnost se své nesnášenlivosti zbavila.
Naši komentátoři se problému vyhýbají, buď se bojí nařčení z homofobie, nebo trpí českou proticírkevní a protiřímskou fobií. Nebo nevědí, o co jde. Na aktuálně.cz si můžeme přečíst: „V čem vidí kardinál Duka totalitu? Zřejmě v tom, co se stává obecně přijatelným, někde i uzákoněným faktem: že jsme si všichni rovni, 'heteráci' i ostatní. V tom, že to tak 'musejí' přijímat i ti, kteří homosexualitu považují jako před sto lety za 'nemoc'.” Autor pak mluví o předpotopních a pokrokových názorech, ale o problému komplementarity neví nic.
Ale ani na rádoby intelektuální úrovni problematice nerozumí P. Tomáš Halík a jako vždy prvoplánově napadá konzervativce z nálepkování a rozeštvávání. Dokonce tvrdí, „že v době prolínání civilizací a proměn kulturních paradigmat se pochopitelně vynořují pokusy nově promyslet postoje k sexuálním menšinám, k chápání genderových rolí a struktury rodiny”. Ty se mohou vynořovat, ale k chápání přirozeně dané sexuality včetně homosexuality a úplné nenáhradní rodiny nic nového už od antiky přinést nemohou. Mám pocit, že je to zřejmé i mnohým, možná většině konzervativních homosexuálů. Jak tolikrát prohlásil americký spisovatel Bruce Bawer: „Stydím se za svou homosexualitu pokaždé, když začne tahle necudná paráda.” A přidal se k němu i anglický spisovatel Douglas Murray. I já mohu tento postoj potvrdit i u svého německého synovce a svého skvělého kadeřníka z pražských Vinohrad.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Veřejné obnažování je trapné a miliskování teprve. Nezažili jste třeba v nacpaném metru, jak se deset centimetru od vašeho obličeje olizují navzájem dva mladí lidé – heterosexuálové.