Článek
Jeho rezignace také znamená, že KSČM zaznamenala druhou velkou porážku v řadě. První byl historicky nejhorší volební výsledek, protože nedosáhla ani na osm procent hlasů voličů. Její hlasy vysály jiné strany. O ty radikálnější se musela podělit s SPD Tomia Okamury, o ty ostatní pak s hnutím ANO. I přes hubený volební výsledek se ale soudruhům povedlo dosáhnout na řadu významných parlamentních funkcí, které přesahují nárok na pozice v poměru k podpoře voličů.
Tento vývoj do velké míry umožnila opozice ostatních stran, které se ocitly ve stavu hibernace způsobené šokem po vítězném tažení Andreje Babiše v soutěži o přízeň voličů a nejednaly. Komunisté se hnutí ANO hodili, dostali funkce, pomohli složit Poslaneckou sněmovnu. Legitimní, zákonný a efektivní způsob, který si ozkoušeli už v roce 1948. Jenže s jídlem roste chuť a tak přišel čas, aby i jim vítěz voleb ukázal, kdo je pánem politické scény a hlavně politického PR a marketingu.
Tak dlouho matador české politiky, předseda KSČM Vojtěch Filip, pokoušel Andreje Babiše a ostentativně se vysmíval ostatním politikům, že jeho umravnění muselo přijít zákonitě dříve nebo později. A právě Zdeněk Ondráček, s nímž je možné mít i lidsky soucit, protože dopadl jako hubkař a z ostudy má kabát, se stal vhodnou záminkou pro odkázání komunistů do patřičných mezí. Může být totiž jakkoliv zkušeným policistou, ale GIBS má před zvůlí policistů chránit, není tedy důvod, aby ji kontroloval slepý „poslouchač“ rozkazů, který se neštítil bít ani ženy.
Ondráček si ostatně ortel podepsal svými slovy o pár křiklounech v ulicích, jak nazval tisíce lidí demonstrujících proti jeho angažmá. A když při skládání funkce mluvil o „demokratické žumpě“ chráněný poslaneckou imunitou v demokratickém parlamentu, nešlo si nevzpomenout na pověstné hřímání Klémy Gottwalda. Patriarcha českých komunistů tenkrát přiznal, že se jezdí do Moskvy učit, jak demokratům zakroutit krkem. Na rozdíl od dnešního šéfa komunistů Filipa byl ale alespoň úspěšný, byť pro naši zemi na čtyřicet let tragickým způsobem.
On to totiž má soudruh předseda Filip těžké. Hubený volební výsledek, sjezd strany za rohem a ostatní soudruhy lze uklidnit snad jen funkcemi a rehabilitací jejich politického působení. Vždyť si vrabci cvrlikají o seznamu „lidí na funkce“, který mají komunisté vždy na jednáních po ruce. Soudruh předseda tedy motivován pudem sebezáchovy zkusil a neuspěl. Protože co je moc, to je příliš. Reakce na provokaci Zdeňkem Ondráčkem nemá nic společného s laciným antikomunismem, který svádí chyby dneška na diktaturu ukončenou před téměř třiceti lety. Teď bude muset o podpoře vlády hnutí ANO vyjednávat s větší pokorou nebo vůbec.