Hlavní obsah
Foto: Milan Malíček, Právo

KOMENTÁŘ: Evropské volby aneb Stejně se nic nezmění? – Jiří Pehe

Důvody rekordně nízké volební účasti v České republice (18,2 %) při volbách do Evropského parlamentu se budou z nejrůznějších úhlů ještě rozebírat na základě sociologických dat, ale někteří čeští politici i analytici měli několik hypotéz hned po skončení voleb.

Foto: Milan Malíček, Právo
KOMENTÁŘ: Evropské volby aneb Stejně se nic nezmění? – Jiří Pehe

Kupříkladu že kampaň politických stran byla nezáživná a nedokázala voliče přitáhnout. Nebo že lidé nerozumějí dění v EU, a proto je nezajímá.

Populární je také vysvětlení, že Evropský parlament je v očích českých voličů bezzubá instituce, jakkoliv se jeho pravomoci ve skutečnosti v posledních letech postupně zvyšují. Nemálo lidí si také myslí, že EU je nadále spíše jen projektem elit a že „hlas lidu“ nemá velký smysl.

Specificky českým důvodem je pak v současné době skutečnost, že vláda Bohuslava Sobotky byla ustavena teprve nedávno a není po prvních měsících svého působení výrazně nepopulární. Chybí tedy mobilizující prvek, který hrál určitou roli v minulých evropských volbách.

V roce 2004 voliči eurovolby využili, aby registrovali svůj nesouhlas s vládou Vladimíra Špidly, která se nacházela uprostřed volebního období. V roce 2009 zase hrál významnou roli pád české vlády uprostřed českého předsednictví Unie, ke kterému došlo krátce před volbami.

Možná nejzajímavější předběžné zjištění o důvodech nízké účasti u nás nabídla sociologická agentura Focus, která ve svém šetření pro Českou televizi zjistila, že 48 procent Čechů se domnívá, že evropské volby jsou zbytečné, protože stejně nic nezmění. Zhruba polovina Čechů se domnívá, že se členství v EU do jejich života nijak nepromítlo.

Jelikož jakákoliv hlubší analýza snadno ukáže, že volby do europarlamentu – obzvláště pak po přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2009 – toho v současné EU v konečném důsledku dost změní, je se třeba ptát, jak je možné, že si to téměř polovina Čechů nepřipouští. Vždyť už téměř 80 procent veškeré legislativy u nás je přijímáno v návaznosti na tu evropskou, v jejímž přijímání hraje EP stále větší roli. A role EP dále poroste.

Podobné je to s přesvědčením téměř poloviny Čechů, že se do jejich životů nepromítlo členství v EU. Je totiž zřejmé, že se do jejich životů tak či onak promítlo, promítá a promítat stále více bude, jen to téměř polovina Čechů neví nebo vědět nechce.

Jedním z možných vysvětlení je malá schopnost českých politiků evropský projekt vysvětlovat. Kritika – kupříkladu i z úst prezidenta Zemana – se snesla tradičně i na adresu českých médií.

Jenomže se dá argumentovat, že kvalita jak politické, tak mediální diskuse o EU se u nás v poslední době zlepšila. Po odchodu Václava Klause z Hradu a euroskeptické ODS z čela vlády jsou politické postoje k EU vstřícnější  a mediální obraz otevřenější i zasvěcenější.

Svoji roli v pokračujícím nezájmu veřejnosti o dění v EU i skeptických postojích k ní tak, zdá se, hraje jistá setrvačnost, která má dva zdroje. Jedním je skutečnost, že po deseti letech soustavné euroskeptické masáže z Hradu a vlády se po nástupu eurooptimistického prezidenta a vlády postoje veřejnosti hned nezmění.  A pokud se mění, je to spíše v podobě rostoucí podpory té části veřejnosti, která k eurovolbám nakonec šla, proevropských stran, což značí odklon od minulosti, kdy voliči posílali do EP většinově euroskeptiky.

Setrvačnost se projevuje zejména v podobě nezájmu. Jestliže prezident i vlády po deset let tvrdili, že na dění v EU nemáme žádný vliv, bude nejspíš ještě nějakou dobu trvat, než větší část veřejnosti pochopí, že tomu tak není.

Obecnějším důvodem je pak jakási „postkomunistická“ nedůvěra k tomu, že účast v demokratickém procesu může něco změnit. Vidíme to i v českých parlamentních a dalších domácích volbách, kdy mnoho lidí nejen nevolí, ale kdy si  i mnoho z těch, kteří volí, myslí, že se stejně nic nezmění.

Jistě, účast ve volbách coby výraz přesvědčení, že  volby „stejně nic nezmění“, klesá i v západních demokraciích, ale mnohem rozšířenější je tento pocit v nových demokraciích na východě Evropy, kde doznívá dědictví éry, v níž  byly volby jen stafáž a o všem nakonec stejně rozhodovala jakási politbyra a grémia. I proto je účast v eurovolbách vyšší na západě Evropy než na jejím východě.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Více o autorovi

Komentáře autora

Zdá se, že si občané v nových demokraciích uvědomují méně než „demokraticky zkušenější“ voliči na západě Evropy,  že i malým dílkem svého hlasu nakonec rozhodují o tom, že se věci nějak mění. A že když svůj hlas nevyužijí, neměli by si pak přinejmenším stěžovat, že EU je taková či onaká nebo že v ní prý panuje demokratický deficit. Úplně scestné pak je si myslet, že EU, o níž se rozhodli v podobě neúčasti v eurovolbách nerozhodovat, nemá na jejich životy žádný vliv.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků